Tou prvou, na kterou nemohu zapomenout, je určitě moje první učitelka – Zdeňka Sehnalová, která mne učila více než 4 roky na začátku školní docházky. Je třeba ocenit, že jsme byli jejími prvými žáky, vlastně s námi svoji učitelskou dráhu začínala. přesto nás nejen mnoho naučila, ale také nás vhodně lidsky formovala. Byla spravedlivá, přísná, ale měla neformální autoritu, která byla potřebná k zvládnutí více než 30 chlapců ve třídě, když jsme tehdy byli školou chlapeckou. Připravila nás skvěle na další studia, protože teprve s léty jsem poznal, že základy všeho vzdělání a potřebných návyků se kladou právě v prvých třídách základní školy a role učitele tohoto stupně je nezastupitelná.
Dalším nezapomenutelným učitelem byl pro mne Zdeněk Ungerman, učitel fyziky na střední škole, který mi pak byl odborným učitelem i po vstupu na Pedagogickou fakultu. Nejenže mi pomohl při hledání druhého předmětu d aprobace, ale ve své vlastní praxi mi ukázal, že se tento náročná a málo oblíbený vyučovací předmět dá učitel jako dobrodružství. Jeho metoda aktivního objevování nových poznatků, soutěživé metody burcující zájem žáků se staly základem mých postupů, které mi v roli učitele rozhodujícím způsobem pomohly.
Třetím učitelem, na kterého musím vzpomenout je Přemysl Veverka, který nebyl sice mým učitelem, ale měl jsem to štěstí navštívit jej v prvém roce své pedagogické práce a vidět způsob výuky v matematice, který jsem okamžitě přijal a stal se pro mne návodem na celoživotní praxi. Byl zajímavý v pohledu na hodnocení a klasifikaci žáků. Odsunul ze středu pozornosti žáků a rodičů známky, ale množství a kvalitu naučených poznatků, vyjádřených metodami, které se staly populární až o několik desítek roků později a jsou obsahem právě probíhající reformy školství. Díky jeho způsobu učení jsem měl možnost nový přístup k výuce zkoušet doslova od začátku své pedagogické dráhy.
Vracím se k návštěvě svého bývalého žáka, kterého jsem učil úplně na začátku své kantorské dráhy. Nechválil mne za to, co jsem ho naučil, ale za důvěr, kterou jsem mu kdysi ve škole dal. Byl mezi průměrnými až podprůměrnými žáky a já ho přesvědčil, že je velmi schopný v technické vlasti, takže si dokázal získat vzdělání a později založit úspěšnou firmu, která přináší trvalé hodnoty a jemu celoživotní pocit užitečného působení.
Všechny příklady ukazují, že učitel může významně ovlivnit život svých žáků. Ne obsahem výuky, ani ne tím kolik a co je naučil, ale jaký vztah k učení a svému předmětu v nich vytvořil. Jak jim dokázal najít jejich přednosti a schopnosti a orientovat je tím profesně na celý jejich příští život.
