Asi není patřičné na portále určeném pro učitele provokovat dávný spor takovou otázkou na kterou se těžko hledá odpověď. Přesto se o to ve své úvaze pokusím. Slyšel jsem ji totiž za léta strávená ve školství mnohokrát. Kdo je pánem na škole? Ředitel a nebo školník! Má položená otázka reálnou odpověď?
Za svoji učitelskou dráhu jsem poznal mnoho nositelů funkce školník. Až na jedenu, to všechno byli muži. Většinou starší, převažovali dobří řemeslníci, všestranní kutilové, skutečně na škole jen těžko postradatelné osoby, bez kterých by škola asi nemohla dlouho fungovat. Už proto, že v zimě si školníci rozšiřují úvazek a stávají se topiči. A bez tepla se život školy zastaví. Abych jen nechválil, tak mezi školníky bylo také plno velkých chytráků a vyděračů, kteří vědomi si své nepostradatelnosti, uměli své pozice proti vůli ředitele dokonale využít.
Ale odpověď hledejme popořádku. Nejvíce vzpomínám na svého prvého školníka na malé škole na venkově. Byl to dokonalý představitel svého stavu. Ráno, ještě za šera, postával u školních vrat a přísným pohledem střežil, aby žádný ze žáků nevstoupil do budovy před stanovenou hodinou. A pokud přišel učitele, dal si záležet na pozdravu a očekával přiměřenou odpověď. Stejně přísně jako od žáků, vyžadoval od učitele řádně očištěné boty na rohožce. Cokoliv se na škole během dne mimořádně stalo, dokázal s přehledem a bez dlouhých řečí řešit. Za školy odcházel až k večeru, jako poslední. Zavřel budovu až po poslední uklizečce. Byl to pro mě školník – ideál.
Jediná žena-školnice , kterou jsem poznal, byla jeho pravým opakem. Měla sice maturitu, ale v práci jí to nebylo nic platné. Právě naopak. Vstávala dávno po otevření školy a u vchodu si žáky za ni hlídali sami učitelé. Zásadně nikoho nezdravila, dokonce ani ředitele. Když se ve škole stala mimořádní situace a bylo třeba něco opravit tak vzkázala, že na to nemá kvalifikaci, ať si škola nejde příslušného odborníka. Ona má přeci maturitu… Vidět ve škole (pokud vůbec) jí bylo pouze v čase do oběda. Pak se ztrácela za činnostmi mimo školu. Budovu za ni zavíral ředitel. Práce uklizeček jí nezajímala, protože ani neznala jejich povinnosti, tak jako neznala (či nechtěla znát) ty svoje. Nakonec se s ní škola musela rozloučit. Ale byla to fuška. Nenechala se jen tak lehce odstavit. Znala svá práva a uměla se bránit. Byla přeci studovaná…
Většina mnou poznaných školníků se pohybovala mezi oběma psanými typy. Své povinnosti plnili, ale s přiměřenou horlivostí. K učitelům se chovali zdrženlivě, spíše bez zájmu a zjevných sympatií. Je pravda, že antipatie byly většinou vzájemné. Ale když někdy něco bylo potřeba spravit a zařídit, uměli si dobře poradit. Sice neustále hořekovali nad svým nízkým platem a přemírou povinností, ale v době mimo pracovní dobu (a někdy i během ní) dělali různé „fušky“ pro město i své zákazníky, samozřejmě za dobré peníze.
A ještě jednou extrémy. To když jeden školník uprostřed zimy začal stávkovat a ve školní budově při teplotách hluboce pod nulou nezatopil. Nastoupit za něj musel ředitel, který mu nechtěl ustoupit v jeho finančních požadavcích. Vydržel při své ředitelské funkci 14 dní topit. Po tomto čase to vzdal a zvýšení platu mu vyjednal. Nejenže se přitom fyzicky zničil, ale před celým sborem se zároveň totálně znemožnil, takže brzy jako ředitel skončil. Ano, tady byl školník nad ředitelem jasným vítězem. Jiný ředitel na jiné škole si vzal školničení jako vedlejšák. Zcela dobrovolně a obě profese přitom v pohodě zvládal. Byl za to sice odborem školství kritizován, ale jako učitel pracovní výchovy neměl problém s naplněním obou náplní práce. A ještě příklad školníka, který vedl po celá léta na škole zájmový kroužek a ač neměl žádné pedagogické vzdělání, dařilo se mu a žáci ho zbožňovali. Občas si i zasploval a kupodivu to v pohodě zvládal. Byl snad on příkladem školníka nad „ředitele“?
A ještě vlastní zkušenosti v tomto souboji. Jako ředitel jsem zažil jenom dva školníky. Prvý byl mladý, čerstvý tatínek. Bydlel skromně v městském bytě, bez koupeny. Vyběhal jsem mu, že mu ji město postavilo. Školničí dodnes a i po několika desítkách let je mi vděčný, co jsem pro něj a jeho rodinu tenkrát udělal. Jinak to ale nebyl žádný pracant. Dělal jen to co se mu řeklo a co musel. Druhý byl starý kozák, se kterým jsem permanentně bojoval. Často proti mně štval uklizečky, ale i učitele. Byl to neustálý boj, kdo z koho. Časem jsme si ale porozuměli. Pochopil, že já jsem na škole proto, abych rozhodoval a nesl zodpovědnost a on aby pomáhal zajišťovat její plynulý chod. Já jsem zase respektoval jeho odbornost a odpustil mu drobné úlety, které ve své práci občas měl. Náš souboj skončil smírem.
Takže, jak tedy odpovědět na otázku položenou v záhlaví? Myslím si, že je to otázka od začátku nesmyslná. A pokud je na některé škole aktuální, pak je na ní něco nezdravého. A to jak na straně školníka, tak určitě i ředitele. Každý má svoji roli a oba by měli spolupracovat ve prospěch školy a jejich zaměstnanců a hlavně zde se vzdělávajících žáků.
