Letošní zima se zatím jeví jako normální. Mrazy střídá obleva, a sněhu je poměrně dostatek, takže milovníci zimních sportů si užívají. Dokonce i v nížinách jsou zamrzlé vodní plochy a ani lyže darované Ježíškem o Vánocích neleží někde v koutě. Daří se i školami organizovaným lyžařským výcvikovým zájezdům. Přestože dnes není právě jednoduhé takovou akci zorganizovat. Není proto divu, že je stále méně škol, které k tomu mají odvahu.
Lyžařský výcvikový kurz patřil k kdysi k povinné náplni výuky tělesné výchovy na základních i středních školách. Byl organizován pro žáky 7. ročníků a stát ho podproval finanční částkou pro každého zúčastněného žáka. Dětem se dostávalo možnosti výcviku dovednosti, která jim rozhodně prospěla a mnohé nasměrovala na zimní sporty na celý život. Už tenkrát nebylo lehké takový zájezd zorganizovat. Škola musela mít proškoleného učitele-tělecvikáře. Jeden učitel ale k zajištění akce nestačí. Také přítomnost zdravotníka se při rizikovém výcviku jeví jako nezbytná. Pokud výcvik neprobíhal v zařízení s kompletním vybavením, stávala se členkou kolektivu zajišťujícího zájezd i kuchařka. Všichni tito pracovníci pak chyběli na kmenové škole, odkud žáci na výcvik vyjeli a podstatně se podepsala i na chodu a práci „zbytku“ školy. Přesto byl zájem o zájezd enormní a neúčast žáků příslušného ročníku byla spíše výjimkou.
Zcela jiná je dnešní situace. Výcvikový kurz na horách organizuje stále méně škol. Důvodem jsou nejen teplé zimy a nedostatek sněhu na místech kam školy k výcviku vyjíždějí. Jiná je mentalita dětí, když pohyb na horách a chuť sportovat se u dnešní mladé generace postupně vytrácí. Dalším omezením jsou finanční nároky na rodiče žáků, které jsou s takovou akcí spojeny. Zvedly se náklady na ubytování, stravování, ale i dopravu na místo kurzu. Dalším problémem jsou místní poplatky, náklady na využívání lyžařských vleků. Také nákup vhodného sportovního oblečení a nutné lyžařské výstroje výrazně podražily. Rodiče v takové situaci zvažují, zda má taková investice nějaký smysl, protože jde o jednorázovou akci, v trvání jen několika dní.
Všchny uvedené důvody vedou k nezájmu rodičů i dětí. Skupina zájemců o kurz se jen těžko skládá, vybírají se žáci nejen ze jednoho, ale z několika ročníků najednou. Prostě jedou ti co mají zájem. Tím se ještě více narušuje výuka na kmenové škole a vzniká otázka, zda taková akce je přínosem, nebo více problémem pro samotnou školu. Osobně se domnívám, že zájezdy smysl mají a tam kde mají zájzdy svoji dlouholetou tradici a na škole pracují ochotní učitelé, měli by výcvik organizovat dál. Chybějící finanční prostředky může pomoci doplnit Sdružení rodičů, sponzoři a možná někde i zřizovatel školy. Oblečení se dá vypůjčit, pro lyžařské potřeby jsou k tomu zřízeny speciální půjčovny. Nabídka sportovní aktivity školy by měla být vítanou možností pro žáky i jejich rodiče a měla by být součástí jejího příznivého obrazu na veřejnosti.
