… O SLEPIČÍ KROK !

Samozřejmě, že jde o Nový rok. Staré známé pořekadlo každoročně opakované platí pro roční období, které se v čase denním prodlužuje a v tom nočním zkracuje. Já mám ale na mysli posun ve společnosti. Kam jsme se posunuli v tom roce minulém? A kam kráčíme v nastávajícím, roce 2010?

Otázka mne napadla při  Novoročního projevu k národu, předneseném v tradičním čase naším panem presidentem. Trochu mne svým vystoupením překvapil. Ladění jeho projevu bylo až nečekaně pochmurné a perspektivy pro naši společnost s novým rokem přicházející nastínil jen málo povzbudivé. A přitom je to právě rok co jsem ze stejných úst slyšel o nejsvětlejším období našeho národa. V době, kdy krize už rozpínala svá křídla nad touto zemí, maloval barvitý a optimistický obraz skutečnosti, kterou většina lidí tak nějak nevnímala. A týdny a měsíce příští daly nám lidem dole za pravdu.  A po roce jsme se dokonce dočkali potvrzení reality i z úst nejvýše postavené osobnosti země.

     Ale neklesejme na mysli. Ono za rok bude určitě líp. I takovou prognózu bylo možné číst mezi řádky včerejšího projevu z Hradu. Vzpomínám, jak jsem kdysi dávno jako učitel vyučující neodborně občanskou nauku,  zadal svým žákům téma novoroční úvahy: Co mně napadá při čtení Novoročního vzkazu presidenta republiky? Byl jsem překvapen, co všechno jsem se od svých žáků dozvěděl. Chvílemi jsem měl pocit, že snad každý z nich četl docela jiný projev, se zcela odlišnými myšlenkami. Tenkrát jsem si to vysvětloval povrchním čtením projevu u svých žáků a snad i snahou být za každou cenu v něčem originální.

  Podobný pocit jsem měl i letos, když jsem dnes nahlédl do novin a přečetl si reakce na presidentův projev z úst představitelů našich hlavních politických stran. Zase jsem měl pocit, že každý četl či poslouchal  něco docela jiného. Byla tu i snaha být originální za každou cenu. Ale vždyť  nejde o nic nového!  Život se předci stále  otáčí v kruhu a stále se opakuje. A tak  je vlastně jedno, kdy a kdo se k věcem veřejným vyjadřuje a co vlastně říká. Každý si jeho slova interpretuje tak jak to potřebuje a jak se mu to právě hodí.

A tak si musím sebekriticky přiznat, že i moje novoroční úvaha je jenom výplodem mojí momentální fantazie. Že i já  jsem si pro tuto chvíli jenom vymyslel skryté pokárání učitelů v projevu presidenta. Že si na rozdíl od většiny ostatních pracujících nechtějí dál utáhnout opasky a chtějí mít i letos  ve své  peněžence alespoň tolik drobných, jako měli v tom minulém roce. Ale ať  jsem hledal sebevíc, tak jsem tam ani náznakem nenašel zdvižené obočí pana prezidenta nad prémiemi a odstupném manažerů a zodpovědných pracovníků krachujících státních firem, kteří přes nadělané miliardové dluhy neopomenou připomenout, co jim zákonem patří na odstupném při jejich „čestném“ odchodu z dobře vytopeného postu velitele. Nebo jsem tam nenašel ani zmínku podivu nad neomaleností některých soudců, kteří v této zemi nemalou měrou přispívají k narůstajícímu chaosu, ale solidaritu s většinou národa nechtějí projevit ani těmi 4% ztráty na platu, protože oni jsou prostě nade všemi schopnými a chytrými na Zemi a jsou prostě neomylní.

    Tak, to jsem to zase na začátku nového roku nějak přehnal. Politika přece není téma mého blogu a moc se jí snažím vyhýbat.  Ale když ono to všechno spolu nějak souvisí a nejde  tak docela oddělit. I to staré pořekadlo o „slepičím kroku“ na Nový rok  má tolik různých podob a forem, tak jako má nebeská duha barev.

   Tak ať se nám ty barvy v tomto roce příliš nemíchají. A ať je duha znamením naší naděje, kterou v koutku svého nitra všichni na začátku roku chováme. Věřme, že…SNAD NÁM BUDE V  TOM NOVÉM ROCE O SLEPIČÍ KROK , (konečně) LÍP…