KANTORSKÉ PRÁZDNINY

Protože se na tomto blogu pohybuji v kantorském prostředí, nemusím na obhajobu prázdnin pro učitele snášet argumenty typu, že 8 týdnů prázdnin neznamená 8 týdnů jeho pracovní nečinnosti. K ilustraci skutečnosti použiji svých prázdninových aktivit za 40 let kantořiny. Po 8 let jsem prvý prázdninový týden věnoval letnímu šachovému táboru ve funkci hlavního vedoucího tábora, který škola organizovala pro žáky. Kdo si něco podobného někdy zkusil jistě potvrdí, že o nějaké rekreaci či odpočinku na takovém táboře nelze hovořit.  Léta jsem navíc pořádal pro členy zájmového útvaru šachový výlet.  Jako ředitel školy jsem prázdniny v pravém slova smyslu nikdy neměl. Ve škole jsem sice denně neseděl, ale strávil tam mnoho hodin práce, které  tam bylo vždycky dost. Zkraje prázdnin s uzavřením starého školního roku, později s přípravou toho nového. Abych nemluvil jen o tomto období své učitelské kariéry, tak i jako učitel jsem se střídal při službách na školní zahradě, kde bylo třeba zalévat, udržovat záhonky bez plevele a postupně sklízet úrodu.

        V uvedeném výčtu činností to vypadá, že ani o prázdninách jsem neměl čas na svoji vlastní rodinu. Tak špatně jsem na tom zase nebyl.  Část prázdnin jsem věnoval rodinné rekreaci, ale i ona byla spojená s mojí učitelskou profesí. Účastnili jsme se základen EXODu (pro ty mladí vysvětlení – jde o zkratkové slovo: Exkurzně vzdělávací základny) pořádaných odborovým svazem pracovníků ve školství a samotnými učiteli po celé republice. Postupně jsme tak poznali všechny české i slovenské hory (pro nás z roviny to byla vytoužená změna), ale i města jako Bratislavu, Košice, Brno, Plzeň samozřejmě i Prahu (pro nás z vesnice bylo velké město vítanou změnou). Základny organizovali místní učitelé a vedle turistiky a poznávání krás místa, jsme se měli možnost seznámit s místními zajímavostmi, exkurzemi navštívili různé dílny a závody, po večerech se dozvěděli mnoho z historie a života místa pobytu. Získané znalosti jsem následující školní rok využil ke školnímu výletu nebo k exkurzi, abychom využili získané poznatky pro své žáky.

    Během prázdnin jsem se konečně také dostal k četbě knížek, které jsem si koupil během roku a na které nezbyl čas. Mohl se věnovat své knihovně, ve které jsem celý rok v naší vesnici půjčoval knížky a napsal text obecní kroniky, který manželka-učitelka zapsala do pamětní knihy. K tomu nezbytně nutné opravy a údržba domku a pacifikace během roku hodně zanedbané zahrady. Málo kdy se mi podařilo během těch 2 měsíců prázdnin stihnout to, co jsem si na jejich začátku předsevzal.  Pořád bylo co dělat a s blížícím se datem nástupu do školy v „přípravném týdnu“ přibývaly i školní myšlenky a postupně i povinnosti. Shánění pomůcek a metodickým materiálů k předmětům, které se měly stát na příští školní rok náplní mého pracovního úvazku, přemýšlení nad tematickým plánem učiva, hledání nových metod a postupů ve výuce v přidělených třídách. Jiní mí kolegové využili čas prázdnin k brigádám, aby posílili rodinný rozpočet, který z učitelského zdroje sotva stačil na živobytí.  Ne, prázdniny rozhodně nebyly pro učitele obdobím lenošení a rekreace. Ale to naše okolí nikdy nevnímalo a snad ani vnímat nechtělo. Po celou dobu prázdnin jsem musel nejen já, ale i moji kolegové poslouchat poznámky o tom, jak se ti učitelé mají a jak si užívají léta.    Nemyslím, že se v tom v dnešní době něco změnilo. I dnes chodí učitelé o prázdninách na brigádu, aby si přivydělali. Jezdí na poznávací zájezdy, ale nejen po republice jako my, ale po celé Evropě i po celém světě. Organizují pro své žáky letní aktivity, tábory a výlety. Stále ještě platí, že správný kantor ve skutečnosti žádné prázdniny nemá a ani je tak nevnímá. A s názorem veřejnosti na jeho práci a přístup k ní se již dávno smířil.