Formulace od nepaměti tradovaná učiteli při kontrolách příprav učitele na vyučování. Platí i dnes, v čase nové reformy školství? Je příprava podmínkou pro úspěšné naplnění role učitele při vyučování? Jaké formy pro přípravy jsou vhodné a uznávané?
Jako začínající učitel jsem slovo příprava slyšel skloňovat ve všech pádech. Úplně nejdříve už při studiu na Pedagogické fakultě, později při souvislé cvičné praxi na škole, po nástupu do zaměstnání od uváděcího učitele a hospitacích ředitele či inspektora. Přesto si nevzpomínám, že by ji na mně kdokoliv vyžadoval, jako doklad mé přípravy na vyučování. V roli ředitele jsem ji vyžadoval jen výjimečně, při shlédnutí mimořádně nezdařené vyučovací hodině. V takovém případě jsem se u hospitovaného učitele zajímal o způsob přípravy na právě předvedenou nepovedenou hodinu.
Příprava určitě není podmínkou a ani zárukou úspěšného průběhu vyučování. To by byl proces výuky byl příliš jednoduchý. Vždyť by pak stačilo vydat nějaké vzorové přípravy, podle kterých by mohl učitel bez problémů a úspěšně učit. Ale jak dobře víme, takový jednoduchý recept pro učitele prostě neexistuje. Příprava na konkrétní vyučovací hodinu je potřebná, ne-li přímo nutná. to v případě, že učitel nechce nechat průběh vyučování živelnému vývoji, což se na kvalitě výuky nutně projeví. Proto by měl každý zodpovědný učitel splnit povinnost přípravy na každou vyučovací hodinou. A je jedno, má-li formu písemnou, nebo si učitel srovná v hlavě postup který se žáky ve třídě zvolí. Připraví si předem příslušné úkoly pro žáky, prostuduje příručky a učebnice, připraví si pomůcky a ověří pokusy, které chce žákům předvést. Není důležité, zda je příprava dlouhá na několik listů papíru, nebo je jen formou několika poznámek na kus papíru. Forma skutečně není předepsaná, ani podstatná. Měla by představovat ucelený promyšlený postup, který si učitel předem promyslí. A to tak, aby naplnil cíl výuky v konkrétní třídě, pro zvládnutí předepsaného učiva žáky.
Vyučovací proces je natolik proměnlivá a složitá záležitost, že je normální, že se učiteli jen málokdy podaří naplnit předem připravený program. Stane se tak tehdy, když se výklad zastaví na problému, který vznikne u části žáků s pochopením vyučované léty. Jindy učitel nestihne procvičit připravený soubor úloh, nebo se plánovaný a vyzkoušený pokus do času vyučovací hodiny prostě nevejde. Stane se někdy naopak, že výuka běží plynule, a tak připravený obsah učitel splní ještě před naplněním času vyučovací hodiny. Pak učitel řeší problém, jak vyplnit zbytek času. Příprava je pouhý plán vyučování a skutečnost může a často je docela jiná. Dobrý učitel má schopnost improvizovat a běžně by měl umět zvládnou odchylky od přípravy, které výuka přinese. V tom tkví jeho pedagogické mistrovství. Nebo chcete-li – kantorská profesní rutina.
