FENOMÉN STARÝCH HRADŮ

Chce se mi napsat, že pojem STARÉ HRADY je v povědomí kulturní veřejnosti stejně vžitý, jako třeba pojem Národní divadlo, nebo Pražský hrad. Možná je to srovnání nesrovnatelného, ale pro moderní kulturní dějiny nejde o nijak přehnaný příměr.  Přesto pro jistotu připomínám, že jde o kulturní památku na Jičínsku, blízko města Libáně. V 60tých létech minulého století zdejší téměř zbořený zámek zachránil místní učitel Vladimír Holman, který se s partou brigádníků pustil do jeho postupné obnovy. Byl to nadlidský úkol, který se mu po mnohaletém úsilí podařilo naplnit. Vzniklo tak kultovní místo, kam po desetiletí chodili lidé obdivovat  očividný zázrak znovuzrození místní památky.

Nešlo jen o fyzickou záchranu objektu, ale o vzkříšení kulturní tradice, která zasáhla a oslovila milovníky kultury v širokém okolí. Konala se zde pravidelné kulturní vystoupení, na které se opakovaně sjížděli nadšení posluchači a příznivci. Podařilo se najít smysluplné využití objektu, kam se přemístila část archivu Památníku národního písemnictví z Prahy. Pod správou dr. Karola Bílka a jeho manželky  byl objekt zpřístupněn veřejnosti a hojně navštěvován nejen turisty, ale i školní mládeží. Raritou byli průvodci z místní základní školy a neuvěřitelně nízké vstupné. A to i v polistopadové éře všeobecného rozmachu komerce. A právě tato doba se stala tomuto pomníku lidského úsilí po kulturnosti a obětavosti osudnou.

    Odtržením obce Staré Hrady od města Libáně a zřízením vlastního zastupitelstva přišla na obnovený zámek nové éra. Nově zvolení zastupitelé začali vymýšlet, jak na dlouholeté tradici vydělat. A tak rozhodli celý objekt prodat novému majiteli, který by se postaral o trvalý příjem do obecní poklady. Nic nepomohl odpor nadšených příznivců, občanského sdružení na jeho obranu vzniklého přímo v obci. Celý objekt byl prodán a skutečně dnes s novým majitelem slouží v duchu současné doby, zisku a komerci. Tím ale  toto místo ztratilo svoji  dávnou pověst místa vhodného k oslavám kultury a příležitosti k příjemným setkání. Ztratilo své skalní příznivce, obětavé organizátory i nadšené účinkující.

  Nemíním tu vinit nové majitele, kteří se snaží o využití celého objektu v nejlepším slova smyslu, podle vlastního vědomí a svědomí. Viním místní samosprávu, která tak necitlivým způsobem zničila desetiletí budovanou tradici, která oslovovala tolik  milovníků kultury. Sám jsem do Starých Hradů mnohokrát cestoval se svými žáky, přivedl tam desítky svých přátel a známých. Vždy to byl pro všechny velký a neopakovatelný zážitek. I pro ně je proměna, která se s tímto místem stala jen těžko pochopitelná a jakékoliv zdůvodnění jen těžko obstojí. Nechci kritizovat nové majitele za to, co ve Starých Hradech ukazují. Konečně, můžete posoudit sami při osobní návštěvě nově instalovaných expozic. Program najdete na webových stránkách.  Že je současný obsah i činnost instalovaných expozic  hodně vzdálen původnímu poslání zámku dokazuje skutečnost, že organizátoři tradičních setkání si zvolili nové působiště, kam přenesli část programu, kdysi ve Starých hradech pořádaných. Je tomu tak v blízkých Vokšicích na Jičínsku. Tuto moji úvahu vezměte jako pozvánku na tradiční „letní festival“, který letos proběhne právě ve Vokšicích.