Nemám v úmyslu dělat na svém blogu politické fórum. Před chvílí jsem si ale v iDNES přečetl rozhovor s Milošem Zemanem. V odpovědi na jednu z otázek říká, jak je báječné být důchodcem. Je pravda, že on s tím má šestiletou zkušenost, já ani ne roční. Protože jsem tak jako on samolibý a hraju si tady na „děda Vševěda“, dovolím si „důchodci z Vysočiny“ oponovat.
V jedné z odpovědí se Miloš Zeman vyjádřil ke svému záměru napsat knížku Umění stárnout. Hodlá v ní objasnit svoji tezi, že penzijní věk je nejšťastnější fáze života. Můžete spát, jak dlouho chcete, nemáte žádného šéfa, nikdo vás nenutí k práci, kterou nechcete dělat, no prostě idyla.
Asi jsem ještě nevyspěl v toho správného důchodce a budu se v tomto směru muset ještě hodně učit. I o prázdninách a v důchodu ráno vstávám po 5. hodině, tak jako když jsem ještě učil. Z prostého důvodu. Po ránu je na zahradě nejpříjemněji. Polední vedro mi vadí. Že nemám svého šéfa a žádnou nutnou práci? To mně ale nezbavuje řady povinností, které mi zůstaly i po odchodu do penze. Jsou to funkce v obci, různé zájmové aktivity a samozřejmě i běžné denní činnosti doma. Práce mám víc než kdy dříve ( to mi dávno říkal každý kdo načal důchod) a nervuje mě, že ji nezvládám, když mám teď tolik času. Je fakt, že mohu dělat jen to, co mně těší a co mě baví. Ale přitom mně denně navštěvují přátelé, sousedi i bývalí žáci a chtějí na mně to či ono. Těžko jim říci NE. Říkat jim, že mně to nebaví a že pro ně nemohu jako důchodce nic udělat ? Holt, to jsou ty kantorské návyky, které se člověku za roky dostanou hluboko a snad i trvale pod kůži. A vědomí okolí, že jako učitelem jsem tu od toho, abych radil, pomáhal a neustále a užitečně pracoval? to se jen těžko mězmění… Tak v tomhle si Miloši nějak nerozumíme. Třeba je to tím, že tu je více typů důchodců. Budu se tě a to muset, zeptat… A nebo si počkám na knížku, kterou o tom napíšeš.
