Je konec srpna, prázdniny končí. Jejich poslední týden je nazýván jako „přípravný“. Je jasné, na co se v posledních dnech prázdnin mají potřebu učitelé připravovat. Znám vůni tohoto týdne, kde je namíchána bohatá směs velkých očekávání, zvědavosti a nabyté energie k novému začátku. Znám úsilí ředitelů a jejich zástupců, pro které prádzniny končí mnohem dříve, pokud pro ně vůbec začaoly, protože léto je ve školách obdobím oprav, přestavby, generálního úklidu, který musí také někdo řídit a usměrňovat. Ale vraťme se k tomu co nás v příštích fdnech čeká.
Očekávání učitelů je na některých školách větší než jinde, kde už bylo vše podstatné řečeno v posledních dnech školního roku a přípravný týden má čistě pracovní náplň. Po zkušenostech ředitele jsem došel k závěru, že není dobré všechny údaje pro nový školní rok prozradit ještě před prázdninami. Už proto, že dva měsíce jsou dlouhá doba, za kterou se může hodně změnit. Zažil jsem situaci, kdy po zadání konkrétního zadání pro nový školní rok bylo po prázdninách všechno jinak, protože jedna z kolegyň vážně onemocněla a k výuce nemohla nastoupit. Její nepřítomnost znamenala zcela překopat přidělení předmětů, ale i znovu rozdat třídnictví. Jindy se nám během prázdnin jedna učitelská rodina odstěhovala a zase bylo na konci prázdnin všechno docela jinak. Takže je lepší s definitivním opatřením pro nový školní rok počkat až do přípravného týdne. Už proto, že trocha toho napětí a očekávání nikdy neuškodí. Naopak. Pokud učitel nezná svůj definitivní úvazek, může v klidu odpočívat a nic ho nenutí, aby dostával záchvaty aktivity v době prázdnin, a pak vedení školy vyčítal, že jeho snaha vyzněla naprázdno a byla zbytečná.
Na přípravném týdně mne vždy těšila vzájemná podpora a kantorská solidarita. Samozřejmě, že těmito bohulibými vlastnostmi neoplývali všichni členové učitelského sboru. Pamatuji na své začátky, kdy mi velice pomohla v nové roli učitele a hned i třídního zkušená učitelka-důchodkyně, která mně zcela nezištně a bez vyzvání a nenápadně naváděla k úkolům, které jsou v těchto dnech zcela nezbytné k hladkému začátku školního roku. Byl jsem v tomto směru z Pedagogické fakulty dokonale nepřipravený a bezradný. S její pomocí jsem to zvládnul a později, když už jsem to uměl, jsem se to snažil vrátit dalším mladším a začínajícím kolegům a kolegyním stejným způsobem její pomoc. Samozřejmě, pokud o to vůbec stáli.
Pokusím se vzpomenout na činnosti, nezbytně spojených s přípravným týdnem. Určitě to byla výzdoba třídy. Byly to nejen nástěnky, ale také květiny, označení dveří, klíč pro zamykání třídy, označení šatny a její zamykání, dohoda se školní jídelnou o přihlášce a placení obědů dětí, ale i pro mne osobně, rozvrh hodin pro třídu i pro mne jako učitele. Ve svěřeném kabinetu byla po prázdninách nezbytná prohlídka kvality provedeného úklidu, na to navazující nové rozmístění pomůcek, jejich zběžná kontrola (inventarizace je hned na podzim) a dohoda s vyučujícími učiteli, jakým způsobem si budeme pomůcky k výuce předávat. Patřila sem i pomoc při tvorbě velkého nástěnného rozvrhu ve sborovně (po léta jsme si sami psali barevné lístečky se svým jménem a předměty). Vyzvednutí metodických příruček pro vyučovaný předmět, a začátek prací na tematickém plánu.
A určitě i příprava k prvému školnímu dni, abych na nic důležitého nezapomněl. I tady to bez písemné přípravy nikdy nešlo. Celý týden příprav ani nestačil a často jsem školu navštívil i o víkendu, většinou se svojí rodinou, která mi pomohla s posledními úpravami a shlédnutém, zda jsem něco nezanedbal. A také abych si vyslechl pochvalu, že třídu mám dobře připravenou. To jsem ke klidu v samém začátku školního roku vždy velmi potřeboval. Přípravný týden prázdnin je spojen se starostmi, o kterých neznalý člověka nemá ani ponětí a byl a jistě i dnes je prvou zkouškou odolnosti učitele před vlastním zahájením školního roku.
