Včera jsem se skupinou knihovníků navštívil novou Národní technickou knihovnu v Dejvicích. Shodou okolností jsem před časem jsem měl možnost vidět podobnou stavbu Státní a vědecké knihovny v Hradci Králové, kterou jsem popsal v článku svého blogu. Mohu tak dnes provést srovnání obou kulturních stánků
Dejvická knihovna je svým rozsahem podstatně větší, i když svou organizací a provozem se obě knihovny neliší. Líbilo se mi začlenění pražské knihovny do okolní zástavby, které působí velmi nenápadně a je ideálně umístěna uprostřed areálu několika technicky zaměřených vysokých škol. Uvnitř knihovny, jejíž přízemní prostory jsou návštěvníkům volně přístupné, bez nutnosti být zaregistrovaným čtenářem, je mnoho možností k trávení času i k odpočinku. Je tu knihkupectví, příjemná kavárna a prostor k vracení vypůjčených knih v době kdy je knihovna zavřená, a pak samozřejmě vlastní přístup do knihovny. Vlastně hned tří knihoven. Protože ve stejném objektu je knižní fond nejen Národní technické knihovny, ale také ústřední knihovna ČVUT a VŠCHT.
Po registraci lze vstoupit do šesti pater knihovny, kde víc než třetina jejího knižního fondu je přístupná ve volném výběru čtenářům. Přehledné uspořádání, dostatek prostoru k vystavení knih, ale i k posezení a studiu, dělají z knihovny opravdu mimořádně zdařilý objekt soužící uživatelům ke studiu, ale i odpočinku. Prostory vyplněné moderní výpočetní technikou, zcela volně přístupnou uživatelům, je samozřejmostí. Jsou tu prostory pro dlouhodobý pronájem ke studiu pro jednotlivce i pro skupiny studentů. Četné přednáškové místnosti s dokonalým technickým vybavením. Příjemné posezení v čítárně přímo pod širým nebem. K orientaci v rozsáhlém objektu slouží četné plánky a orientační tabulky. Celkový dojem z prostředí nijak neruší betonové a nijak neupravené betonové zdi, vtipně vyzdobené v hlavní hale jednoduchými piktogramy.
Mám-li se pokusit o srovnání s hradeckou knihovnou, působí pražská mnohem civilněji a strohost prostor nijak nevadí. Je naopak vhodným rámcem pro technický obsah toho, který co návštěvníkům nabízí. Maně se mi vkrádá myšlenka na zavrhnutou Národní knihovnu architekta Kaplického, které měla stát poměrně nedaleko té technické. Domnívám se, že by to byla zajímavá alternativa k té nově otevřené Národní technické knihovny. Zatímco technika má svojí stavbou blízko k životní próze, tak ta na Letné by měla šancí stát se poezií české architektury.
Víc fotografií z návštěvy zde.
