Pomalu končí prvý měsíc nového školního roku. A já se vracím v roli učitele-důchodce ke svým začátkům, kdy jsem jako třídní učitel přebíral dosud neznámou třídu, stál jako učitel matematiky či fyziky před svými novými a dosud neznámými žáky.
Pokaždé nejdříve přišlo vzájemné představování. Nejdříve jsem se představil já, jako jejich učitel a potom následovalo představení jednotlivých žáků v lavicích. Snažil jsem se už při prvém setkání získat od svých žáků co nejvíce informací, abych si mohl co nejdříve vytvořit svůj vlastní na třídu i její jednotlivé žáky. Potřeboval jsem to k tomu, abych k nim co nejdříve našel osobitý přístup a zvolil vhodné metody výuky. V každé třídě jsou přece jiní žáci a panuje tam jiná atmosféra. A úspěch pedagoga je do značné míry v tom, že dokáže odhadnout ten správný přístup k žákům a získá si co nejdříve jejich důvěru. To se projeví v jejich zájmu o spolupráci, ve snaze společně naplňovat učební program a spoluvytvářet atmosféru vhodnou ke vzdělávání.
Někdy se mi podařilo získat si důvěru žáků už během několika vyučovacích hodin, jindy dnů. Ale někde to trvalo třeba i týdny či dokonce měsíce. Svoji úvahu o přístupu k novým žákům píši proto, abych přidal jednu svoji léty ověřenou zkušenost. Zjistil jsem, že si mohu období hledání a poznávání nových žáků tím, že využiji informaci svých předchůdců. Učitelů, kteří třídu již vyučovali přede mnou. S těmito učiteli jsem se dopředu scházel. Většinou již v „přípravném týdnu“, nejdéle v prvém týdnu nového školního roku. Setkal jsem se pokaždé se zájmem a vstřícností těchto kolegů (většinou kolegyň), kteří mi ochotně sdělili problémy, které mohu se třídou i s jednotlivými žáky očekávat. Dozvěděl jsem se také mnoho cenných informací o rodinném zázemí dětí a možnostmi spolupráce s rodinou problémových žáků.
Po měsíci jsme se sešli znovu a já porovnal své poznatky s tím, co jsme si na začátku roku v o skupině žáků řekli. Většinou jsme konstatovali shodu názorů a v příjemné debatě si znovu vyměnili informace v době, kdy jsem už své nové žáky poznal a měl s nimi prvé konkrétní zkušenosti. Popsaný způsob kantorské spolupráce se mi velmi osvědčoval a pomáhal mi lehčeji zvládnout spolupráci s novým žákovským kolektivem. Noví žáci tak pro mne nebyli pouhým nepopsaným listem. Mohl jsem využít zkušeností svého předchůdce. Žáci tak poznali, že ve způsobu vedení kolektivu může existovat něco, čemu se říká návaznost pedagogického působení
