POHÁDKOVÝ JIČÍN PO DVACÁTÉ

Po roce znovu informuji o festivalu Jičín město pohádky, který letos uzavírá druhou desítku své existence. Město Jičín na týden ožilo desítkami aktivit a programů, určených především dětem. Včera, přes krajně nevlídné počasí bylo město plné dětí, v dopoledních hodinách hlavně těch školních, doprovázených svými učiteli, odpoledne a večer pak s rodiči.

     Festival má zvláštní pohodou atmosféru, která dýchá návštěvníkům na každém kroku. Dětská hřiště jsou nejen tam, kde jsou k tomu celoročně vyhrazena, ale v průběhu festivalu se objeví přímo v ulicích, v nově upraveném parku, na náměstí a přilehlých budovách. Na hlavním pódiu se střídají dětské soubory z celé republiky. Včera v podvečer to byl dětský soubor Gutta-Dýšina Plzeň,  se svojí pohádkou Mandolína. Ve městě jsou instalovány nejrůznější výstavy, program přizpůsobený pohádce má pro návštěvníky připravena v Městská knihovně V.Čtvrtka a festivalu je přizpůsoben program v místním kině. Pohádka v těchto dnech prostě naplňuje celé město a má tu svůj každoroční velký svátek.

    O hladký průběh festivalu se stará organizační tým vedený výkonnou ředitelkou Lídou Tmějovou, producentkou Věrou Rychterovou a dramaturgem Jaroslavem Veselým. Vedle výše jmenovaných jsou tu ale stovky dobrovolných spolupracovníků, většinou velmi mladých lidí, bez kterých by festival nemohl fungovat. Právě jim chtěli pořadatelé poděkovat vzpomínkovým večerem, který se uskutečnil v místním Masarykově divadle. Přijel mezi ně velký pohádkář – režisér Václav Vorlíček. V neformální besedě, kterou skvěle moderoval Václav Žmolil a hudební produkcí doprovázel Trombenik band Praha,  byla navozena úsměvná nálada, která vydržela až do konce setkání, kdy za účasti představitelů Královéhradeckého kraje a města Jičína bylo vzácnému hostu uděleno čestné občanství města Jičína.

      Pohádkové město Jičín hlídá na hlavní ulici železný drak  v životní velikosti. Je středem pozornosti dětí i dospělých. Zůstane na svém místě i po skončení pohádkového týdne a bude po celý rok připomínat, že pohádka je stále s námi. Ať  už jsme děti nebo dospělí.