Jiný způsob čtení

Možná jste už zaznamenali slideshary B. Brdičky, kde se kromě změn v 21. století dotýká také změny způsobu čtení. Nesouhlasím se zařazováním čtení do pasivního přístupu přijímání informací (Vzhledem ke strategiím: abychom porozuměli textu, je třeba komunikovat s autorem skrze jeho slova a naše myšlenky.) a také nevnímám technologie jako svého nepřítele (Blogy, Twitter… umožňuje sdílení svých „porozumění“ po (při) četbě), ale s mnoha myšlenkami souhlasím. Na jistém anglickém blogu jsem narazila na další zajímavý článek, který se týká právě tohoto tématu, a položila jsem si otázku, zda je skutečně nutné stavět oba dva druhy čtení do opozice.

Článek hovoří o tom, zda naše čtení a psaní skutečně v digitálním světě utrpělo újmu. Vlastně mi úplně mluví z duše, když říká, že knihy nám pomohly vytvořit hloubavé myšlení, kdežto obrazovka spíše myšlení spějící za užitkem. Jenže onen užitek neznamená jen to, že se budeme bavit, ale provokuje naše myšlení dál. Zastavíme se, vyhledáme termín, který neznáme, zeptáme se svých přátel na jejich názor, hledáme alternativní pohledy, založíme záložku… Knihy prohlubují naše analytické schopnosti, protože nás nutí číst až po poznámky, zatímco digitální texty podporují rychlé získání přehledu a asociace s jinými myšlenkami. Takové přerušování neukazuje na nedostatek pozornosti. Naopak odkazy a klíčová slova nám umoňují dostat se rychleji dál. Pravděpodobně i tento způsob čtení jednou budeme muset učit. (Nemluvím o tom, že někteří vyučující zadají nalézt informaci a dále se o proces nalézání nestarají.) Někteří z nás žijí s představou počítače poskytujícího pouze zábavu dětem nebo nezbytnost pro komunikaci. A co dál? Cituji: „Věřím, že máme příležitost stát se  z pasivních čtenářů kritičtějšími a ochotnějšími vyhledávat cizí porozumění a pohledy.“ Autorka doporučuje vyzkoušet Diigo, takže zkouším a zatím jsem nadšená, hlavně z možnosti podtrhávat si a „vlepovat“ post-ity.

Protože tady vlastně mluvíme o změně gramotnosti, zajímavý nákres gramotností najdete na blogu The thinking stick. Autor nakreslil pyramidu od tištěné gramotnosti přes digitální až k síťové. Článek má název Učíme síťovou gramotnost? A to mi vrtá hlavou, neboť ve skutečnosti k propojení českého jazyka a informační technologie nedochází. A není to jen tím, že ve třídách nejsou dostupné počítače. Např. loni jsem si zařídila, abych mohla jednu hodinu angličtiny v deváté třídě učit v počítačové učebně. Ukazovala jsem dětem různé možnosti, jak se samostatně učit angličtinu. Nevím, jestli to ocenily, ale jsem si jistá, že to byl krok správným směrem.

A protože dnes je čtení stále více propojeno se sdílením (psaním),  přečtěte si, jak se změnilo v digitálním světě psaní (pro nás stále sloh) – tzn. od cizího komentáře k našim komentářům, následováním odkazů a za hodinu a půl publikováním! Myslím, že to vše plně odpovídá definicím webu 2.0 (popř. 3.0)

Není třeba lamentovat, že dnešní děti nečtou. Oni totiž mají možnost „číst“ jinak. Že takto čtou jen počítačové hry, záleží také na tom, jak skutečně učíme gramotnost.