Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

O tomto blogu. Než začnete učit CLIL metodou

Pokud dostane učitel dějepisu příležitost učit svůj předmět anglicky, je to velká „výzva“. Učit v cizím jazyce není jednoduché, jsem ale přesvědčená, že to stojí zato. Učitel se může díky CLIL metodě posunout dál a pro studenty je to jedinečná příležitost zdokonalit se v jazyce a přiblížit se bilingvismu.

Výuka odborných předmětů pomocí CLIL metody ve Francii existuje již od 90. let. Angličtina je samozřejmě nejrozšířenější, odborné předměty se ale vyučují také německy a španělsky, v menší míře také italsky, portugalsky, rusky či arabsky. Já sama touto metodou učím od roku 2012 dva předměty v angličtině: dějepis a zeměpis. Ze začátku se jednalo o jednu nebo dvě hodiny týdně. Od roku 2015 učím na Lycée Richelieu v Rueil-Malmaison pouze CLIL metodou. Mí studenti jsou ve věku 15 – 18 let, jedná se o ročník „Première“ a „Terminale“, tedy poslední dva ročníky na gymnáziu. Studenti „Terminale“ skládají z tohoto předmětu ústní zkoušku, která spočívá v komentáři dvou dokumentů z dějepisu, nebo zeměpisu.

V tomto blogu bych se ráda podělila o praktické postřehy z výuky. Zde je pár bodů, nad kterými se můžete zamyslet, než začnete učit touto metodou:

1 – Učitel jazyka, nebo učitel odborného předmětu?

Jednou z mých častých frustrací je, že si občas připadám jako učitelka angličtiny, aniž bych k tomu měla potřebné vzdělání a znala vhodné metody. Pokud máte kolegy angličtináře, kteří jsou ochotni se podělit o své zkušenosti, ulehčí vám to spoustu práce. Je samozřejmě otázkou, jestli je lepší, aby odborný předmět v cizím jazyce učil jazykář, nebo učitel odborného předmětu. Buď uslyší žáci dobrou angličtinu s možná méně kvalitním obsahem, nebo budou mít kvalitnější obsah, pravděpodobně v horší angličtině. Ve Francii zvolili to druhé, CLIL učí téměř výhradně učitelé odborného předmětu, kteří by měli být schopni lépe rozvinout klíčové kompetence, například analýzu historických pramenů. Jazykové kompetence těchto učitelů se však různí…

2 – Není jednoduché předstoupit před třídu a mluvit dvě hodiny cizím jazykem

Učitel musí přistoupit na to, že se bude častěji než v klasické výuce dostávat do situace, kdy bude muset říct „nevím“ (nebo odpovědět „do příště to prosím zjistěte“). Minimálně ze začátku mají studenti tendenci ptát se „paní učitelko, jak se řekne XXX anglicky?“ Pokud nevím (ale někdy i pokud vím), tak na takovou otázku s úsměvem odpovím, že nejsem slovník a pokud to slovo opravdu potřebují, povolím studentovi vytáhnout mobil a najít si ho v některém z internetových slovníků. Ale spíš se je snažím vést k tomu, aby použili nějaký jiný výraz. Většinou studentům hned v první hodině řeknu, že nejsem učitelka angličtiny a že se může stát, že použijí výrazy, který já neznám, ale ráda se je naučím. Většinou to pochopí, jsme zde k tomu, abychom se vzájemně něco naučili. Občas se mi stane, že mám ve třídě bilingvní nebo téměř bilingvní studenty. Ti nejlepší jsou většinou zároveň i nejskromnější a zatím se mi nestalo, že by mě chtěli zesměšnit či opravovat gramatické chyby.

Pamatuji si jednu příhodu ze začátků. Snažím se mluvit na žáky mluvit výhradně anglicky. V prvních hodinách mi paradoxně nedělal největší potíže výklad v angličtině, ale tzv. classroom vocabulary. Našla jsem si pár výrazů na Internetu a postupně doplňovala. Když jsem na jedné z prvních hodin chystala smazat tabuli, rozmáchla se a chystala se zeptat… a v té chvíli jsem si uvědomila, že nevím, jak se to řekne anglicky. Nakonec jsem s rozpačitým úsměvem přiznala (v angličtině) „promiňte, ale teď jsem si uvědomila, že jsem ještě nikdy nepoužila výraz „smazat tabuli“, ví někdo, jak se to řekne anglicky?“ Studenti věděli a pomohli mi.

3 – Jaká ja úroveň angličtiny vašich studentů?

V jiných zemích se CLIL metoda používá ve výuce na nižších stupních, dokonce i na 1. stupni ZŠ – například ve Španělsku nebo v Itálii. V Česku se myslím jedná především o 2. stupeň ZŠ. Ve Francii se na 2. stupni ZŠ žáci mohou přihlásit do tzv. „evropských tříd“, kde mají o 2 hodiny angličtiny víc než ostatní. Výuka odborného předmětu v angličtině (či jiném cizím jazyce) začíná až v 1. ročníku gymnázia. Výuka, kterou zde popisuji, se tedy trochu podobá dějepisu v anglicky mluvících zemích, zhruba úroveň GCSE. Naši studenti „Terminale“ by měli mít úroveň minimálně B2. Ti nejlepší mají angličtinu na tak dobré úrovni, že by byli schopni absolvovat další studium v angličtině. Samozřejmě ne všichni, jako všichni učitelé se potýkám s velkými rozdíly.

4 – Jaké zdroje použít k výuce?

Internet je zároveň záchrana a past – pro výuku dějepisu v angličtině existuje tolik materiálů, že by jejich prohlížením člověk mohl strávit celý život. Existují výukové materiály speciálně určené učitelům CLIL metody. Francouzské nakladatelství Hatier třeba vydalo učebnice na základě francouzských osnov, ale problém je, že vše zní příliš… francouzsky. Existují také italské učebnice, ale musím přiznat, že mě nebaví trávit čas kontrolováním, jestli se jedná o autentickou angličtinu. Ani k tomu nemám kompetence, protože nejsem učitelka angličtiny. Proto dávam přednost přípravě vlastních materiálů (což vyžaduje dlouhé hodiny práce) na základě „autentických“ učebnic, které se používají v anglicky mluvících zemí.

Jako všichni učitelé mám na prohlížeči záložky s desítkami stránek, ale pravidelně jich používám jen pár. Jedna z rad do začátků tedy zní: najděte si zdroj, který vám vyhovuje a probírejte učivo, ke kterému máte vám vyhovující poklady. Přijde mi to lepší než se rozhodnout dělat hodinu třeba o Gandhim a pak strávit hodiny na Internetu hledáním materiálů. Zde je odkaz stránky, které používám často – je tam zároveň výklad i historické prameny. Jedná se o stránky britského učitele k GCSE.

5 – Nastudujte si materiály přímo v jazyce, ve kterém budete učit.

S výše zmíněnou radou je spojená i tato. Pokud máte zprostředkovat autentický kontakt s jazykem, je důležité, abyste tento kontakt měli i vy sami. Zvlášť pokud si můžete dovolit přiblížit se úrovni výuky dějepisu v anglicky mluvících zemích. Když jsem tento týden probírala bitvu na Somě, několikrát jsem použila výraz „to reach a stalemate“. Studenti se ptali, jak se to řekne francouzsky a mně trvalo snad minutu, než jsem ten výraz vydolovala z paměti. Nemá cenu jim vysvětlovat, že pro mě je tato jazyková rozcvička ještě komplikovanější než pro ně, protože můj mateřský jazyk je čeština…

6 – Jak je to s motivací studentů?

Párkrát jsem se zeptala svých bývalých studentů, jaké rozdělení časové dotace dvou hodin jim přijde efektivnější pro zlepšení v jazyce: jestli hodina klasické angličtiny a hodina CLIL výuky, nebo dvě hodiny CLIL. Zatím se všichni shodli na druhé z variant. Je potřeba se ptát opatrně, aby se kolegové angličtináři třeba neurazili, proto se ptám bývalých studentů. Nejde samozřejmě o žádnou konkurenci či soutěžení s klasickou výukou jazyka. Oba předměty se doplňují a je samozřejmé, že paralelně s výukou CLIL musejí mít studenti i nadále klasickou výuku jazyka. Ale souhlasím s názorem lingvisty G. Lange: “If you start learning English at the age of 6 by the age of 16 you really need to have something different being taught in English.”

Jedná se o můj první příspěvek. Budu ráda za jakékoli reakce a otázky, abych věděla, kam směrovat tento blog dál.

Zde jsou odkazy na články na téma CLIL výuky na mém starším blogu:

Výuka dějepisu v angličtině pomáhá zlepšit se v jazyce

Role Británie ve 2. světové válce pro „pokročilé“ žáky

Od Blitzu k teroristickým útokům v Paříži

Oživení hodiny pomocí úryvku z filmu

O stereotypech mladých Evropanů