Chemické listy 8/2010 obsahují rozsáhlou diskuzi k výuce chemie na SŠ a přehledný článek o výuce chemie na ZŠ a SŠ. Uvedu zde některé myšlenky z těchto textů s krátkým komentářem.
Srpnové číslo Chemických listů začíná úvodníkem profesora Kamila Wichterleho „Chemie zpupná a nenáviděná“, kde dosti ostře stírá současnou chemii na SŠ. Mám dojem, že je schválně trochu provokativní – již nadpisem. Uvádí např.: „Mám temné podezření, že SŠ chemie se stala rukojmím lékařských fakult, které potřebovaly na něčem testovat, jak jsou maturanti schopni učit se něčemu, čemu není třeba rozumět. …. Takže středoškoláci mají umět recitovat mantry o elektronových orbitalech, hybridizaci, v lepším případě umějí umisťovat do chlívečků šipečky.. .“
Za tímto textem následují tři pohledy na SŠ jako odpověď. Prof. Bohumil Kratochvíl mimo jiné vidí problém v tom, že SŠ učitel chemie je hodnocen podle úspěchu svých studentů při přijímacích zkouškách hlavně na lékařské fakulty. Z pohledu didaktika chemie výše uvedenou kritiku jasně odmítá prof . Hana Čtrnáctová, která píše: „Obsah učiva chemie rozhodně nepodléhá díktátu lékařských a farmaceutických fakult“. Mgr. Jan Čech (jako SŠ profesor chemie) souhlasí s tím, že současnou SŠ chemii přívlastky „zpupná a nenáviděná“ opravdu charakterizují. Uvádí, že „největším problémem studentů bývá jednoznačně ch.názvosloví, proto většina absolventů SŠ nezapomene jen H2O a H2SO4“. Navrhuje ať žáky přesvědčíme, že „poodhalíme společně tajemství dědičnosti , enzymů i hormonů …“.
Toto číslo Chemických listů končí souhrnným článkem H.Čtrnáctové a J.Zajíčka Současné školství a výuka chemie v ČR, kde autoři trochu navazují na úvodní diskuzi. Uvádějí konkrétně, že „vzhledem k tomu, že učivo chemie je v RVP stanoveno velmi obecně „stávají se pro učitele rozhodující požadavky přijímacích zkoušek, které vycházejí z dostupných učebnic a „proto se učiteké snaží seznámit žáky se značným množstvím pojmů, které jsou v těchto učebnicích uváděny a které učitelé považují za danou normu“.
Co mě k tomu napadá? Předně to, že lékařské fakulty (zejména testy k přijímacím zkouškám na 1. LF UK v Praze) zásadním způsobem určují moji výuku chemie a přímo z nich odvozuji svoje maturitní otázky a podle nich připravuji maturanty ve volitelném semináři. Samozřejmě to nevidím tak, že lékařské fakulty nadiktovaly obsah učiva chemie na G autorům učebnic nebo osnov a jiných dokumentů. Udělaly ale to, že určily výstupní požadavky jak obsahově, tak i způsobem zkoušení. To připouští i výše uvedený citát z článku o výuce chemie v ČR) – tak ale ovlivnily výuku chemie tím nejzásadnějším způsobem. Obsah je hodně rozsáhlý, k řešení testů je někdy třeba přemýšlet, ale leckdy stačí vypěstovat jen vhodný podmíněný reflex. Samozřejmě – přijdou státní maturity, ale změní se tím tolik?
Od moderní teorie stavby el.obalu atomu asi úplně utéci nemůžeme. Ale nebezpečí, že většina žáků vidí jen „šipečky v chlívečcích“ je veliké. Musíme si to uvědomovat. Znovu mě to napadlo, když jsem prohlížel nedávno zveřejněný DUM Kvantová čísla. Co když si žáci zapamatují jen 4 písmena a několik čísel? Autorka jasně upozorňuje, že k materiálu je nutný výklad učitele, ale co když žáci „omáčku“ vůbec neposlouchají, protože správně tuší, že to moc zkoušet nejde. Zkoušet jdou dobře zmiňované šipečky nebo hodnoty kvantových čísel. Ale opravdu porozumí lépe chemii ten, kdo ví, že hodnota l=1 je orbital p? Což třeba tohle z výuky vynechat?
Na motivaci typu „teď poodhalíme společně tajemství“ bohužel nevěřím. Bohužel nevěřím moc na žádnou motivaci z vnějšku, ta musí začít kdesi vevnitř.
Samozřejmě i tato relativně rozsáhlá diskuze zachycuje jen kousek ze současné školské reality. Máte-li chuť se k tématu vyjádřit, máte zde šanci – nemusí to být jen k otázce lékařských fakult nebo stavby atomu (můžete ovšem nabídnout svůj pohled i přímo Ch.listům). Celé texty článků, na něž se odvolávám, si můžete přečíst na webu na www.chemicke-listy.cz.
