{"id":531,"date":"2014-05-04T12:38:25","date_gmt":"2014-05-04T10:38:25","guid":{"rendered":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/?p=531"},"modified":"2014-05-04T12:38:25","modified_gmt":"2014-05-04T10:38:25","slug":"ty-majove-dny%e2%80%a6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/2014\/05\/04\/ty-majove-dny%e2%80%a6\/","title":{"rendered":"Ty m\u00e1jov\u00e9 dny\u2026."},"content":{"rendered":"<p>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; V\u00e1\u017e\u00edm si poradensk\u00e9ho psychologa Tom\u00e1\u0161e Nov\u00e1ka, a to u\u017e od dob, kdy \u2013 s&nbsp;posl\u00e9ze p\u0159ed\u010dasn\u011b zesnulou \u2013 V\u011brou Capponi napsali kn\u00ed\u017eku <em>S\u00e1m sob\u011b psychologem,<\/em> kter\u00e1 se zaslou\u017een\u011b do\u010dkala n\u011bkoliker\u00e9ho vyd\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem v&nbsp;roce 1997 reagovala na \u010dl\u00e1nek uve\u0159ejn\u011bn\u00fd ve 3.\u010d\u00edsle \u010dasopisu <em>Rodina a \u0161kola<\/em> t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se situace v&nbsp;krvav\u00fdmi nepokoji rozbou\u0159en\u00e9 Bosn\u011b, vyzval m\u011b jeho autor\u2013 pr\u00e1v\u011b psycholog Tom\u00e1\u0161 Nov\u00e1k: \u201e<em>Napi\u0161te svoje pov\u00e1le\u010dn\u00e9 vzpom\u00ednky.\u201c.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pozornost zn\u00e1m\u00e9ho psychologa m\u011b pot\u011b\u0161ila, ale ke spln\u011bn\u00ed jeho pokynu jsem se jaksi nem\u011bla. Jak l\u00e9ta p\u0159ib\u00fdvaj\u00ed, vrac\u00edv\u00e1m se ve vzpom\u00ednk\u00e1ch k&nbsp;dob\u011b, kter\u00e1 poznamenala cel\u00fd m\u016fj \u017eivot. Liter\u00e1rn\u011b se k&nbsp;n\u00ed&nbsp; podstatn\u011bji u\u017e nikdy nevr\u00e1t\u00edm, sta\u010d\u00ed, co jsem v&nbsp;pr\u016fb\u011bhu let zaznamenala jen tak p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b. Nej\u017eiv\u011bji se ty vzpom\u00ednky oz\u00fdvaj\u00ed pochopiteln\u011b v&nbsp;prvn\u00edch m\u00e1jov\u00fdch dnech.<\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Asi to chce vz\u00edt p\u011bkn\u011b z&nbsp;gruntu \u2013 nejl\u00edp p\u0159ipomenut\u00edm \u010dl\u00e1nku, kter\u00fd vy\u0161el v&nbsp;\u010dasopise <em>Rodina a \u0161kola<\/em> v cyklu <em>M\u00edjen\u00ed \u010dasu (n\u011bco ke konci stolet\u00ed).<\/em> Byl nadeps\u00e1n \u00favodn\u00edmi slovy n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed \u2013 <em>V&nbsp;\u010cech\u00e1ch tam j\u00e1 jsem zrozena\u2026.<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;V&nbsp;\u010cech\u00e1ch tam j\u00e1 jsem zrozena \u2013 zp\u00edv\u00e1valo se ve zn\u00e1rodn\u011bl\u00e9 p\u00edsni z&nbsp;doby n\u00e1rodn\u00edho obrozen\u00ed. Pro sebe bych ji musela upravit na zemi moravskou, a\u010dkoliv\u2026<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; M\u00e1 n\u011bmeck\u00e1 babi\u010dka Matylda Schwarzov\u00e1 zem\u0159ela na rychl\u00e9 souchot\u011b n\u011bkolik let p\u0159ed m\u00fdm p\u0159\u00edchodem na sv\u011bt. Narodila se a bydlela p\u0159\u00edmo v&nbsp;olomouck\u00e9 radnici, kde byl jej\u00ed tat\u00ednek \u2013 m\u016fj prad\u011bde\u010dek \u2013 \u017eal\u00e1\u0159n\u00edkem a zav\u00edral do \u0161atlavy p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9 zlod\u011bj\u00ed\u010dky a proviniv\u0161\u00ed se pobudy. Co je pravdy na tom, \u017ee se na n\u00e1dvo\u0159\u00ed radnice i popravovalo, nev\u00edm. R\u00e1da v\u0161ak v\u011b\u0159\u00edm babi\u010d\u010dinu tradovan\u00e9mu tvrzen\u00ed, \u017ee v&nbsp;podzem\u00ed na\u0161\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 radnice proud\u00ed<\/em> <em>ponorn\u00e1 \u0159eka a \u017ee v&nbsp;dob\u011b jej\u00edho d\u011btstv\u00ed si oby\u010dejn\u00ed olomou\u010dt\u00ed \u010ce\u0161i a N\u011bmci nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nevadili, vl\u00e1dlo se b\u011b\u017en\u011b ob\u011bma jazyky. Babi\u010d\u010dina sv\u011btob\u011b\u017en\u00e1 sestra p\u0159eplula oce\u00e1n tam i zp\u011bt a zase tam. Je\u0161t\u011b m\u00e1me na p\u016fd\u011b jej\u00ed byteln\u00fd lodn\u00ed kufr. Mohli jsme m\u00edt dva, kdyby neztroskotal Titanik. To se pak u\u017e mo\u0159sk\u00fdm vln\u00e1m prateta v\u00edcekr\u00e1t nesv\u011b\u0159ila a vytou\u017een\u00e9 pravideln\u00e9 leteck\u00e9 p\u0159epravy se nedo\u010dkala. Smrt si ji vyhl\u00eddla p\u0159\u00edmo na ru\u0161n\u00e9 newyorsk\u00e9 avenue. Sv\u00e9 genetick\u00e9 poselstv\u00ed v\u0161ak v&nbsp;Americe zanechala prost\u0159ednictv\u00edm dcery Josie<\/em> <em>a jej\u00edch potomk\u016f.<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Jak si olomouckou Matyldu na\u0161el d\u011bde\u010dek Franz z&nbsp;v\u00fdchodo\u010desk\u00e9 Hn\u00e1tnice, netu\u0161\u00edm. Po n\u011bjak\u00e9 \u017eh\u00e1\u0159sk\u00e9 af\u00e9\u0159e se v\u00edce ne\u017e des\u00edtka sourozenc\u016f roze\u0161la do sv\u011bta, v\u011bt\u0161ina zam\u00ed\u0159ila do Svitav. Pracovali tam a mno\u017eili se a\u017e do odsunu v&nbsp;roce p\u011bta\u010dty\u0159ic\u00e1t\u00e9m. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm si ve v\u00e1le\u010dn\u00e9 v\u0159av\u011b bral mamin\u010din bratr \u2013 Onkel Toni \u2013 v&nbsp;olomouck\u00e9m protestantsk\u00e9m kostele d\u00edvku z&nbsp;Norska \u2013 Tante Annie (ov\u0161em s&nbsp;\u010deskou babi\u010dkou kdesi od Hradce Kr\u00e1lov\u00e9, jak jsme zjistili pozd\u011bji). Byla jsem jim na svatb\u011b za dru\u017ei\u010dku, tak\u017ee i t\u00edm m\u00e1m jist\u00fd pod\u00edl na na\u0161ich genech mutuj\u00edc\u00edch bl\u00ed\u017ee pol\u00e1rn\u00edho kruhu.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; <em>R\u00e1zn\u00fd a pragmatick\u00fd d\u011bde\u010dek Franz jako ma\u0161inf\u00fdra zat\u00edm na hypot\u00e9ky stav\u011bl, kupoval a zase prod\u00e1val rodinn\u00e9 domky v&nbsp;Olomouci a snil o zalo\u017een\u00ed poh\u0159ebn\u00edho \u00fastavu, o jeho\u017e prosperit\u011b ani v&nbsp;dob\u011b hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 krize nepochyboval. Abych mu nek\u0159ivdila: jeho p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm m\u00e1me objemnou, kurentem psanou knihu Leben der Heiligen z&nbsp;roku 1881, kde nyn\u00ed u\u017e j\u00e1 za tituln\u00edm listem vpisuji do Familien-Register jm\u00e9na s&nbsp;daty narozen\u00ed, k\u0159tu, svatby a bohu\u017eel tak\u00e9 \u00famrt\u00ed.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; <em>M\u016fj tat\u00ednek by si v&nbsp;tom \u017eivotopise svat\u00fdch moc nepo\u010detl. Za cel\u00fd \u017eivot jsem od n\u011bho sly\u0161ela jedinou n\u011bmeckou v\u011btu. Snad v&nbsp;n\u011bm d\u0159\u00edmala p\u00edsm\u00e1ck\u00e1 tradice bratrsk\u00e9 \u0161koly jeho rodn\u00e9ho m\u011bste\u010dka Brand\u00fdsa nad Orlic\u00ed. V&nbsp;t\u00e9 \u0161kole u\u010dil i Jan Amos Komensk\u00fd, kter\u00fd zde pob\u00fdval n\u011bkolik let na panstv\u00ed proslul\u00e9ho diplomata pana Karla star\u0161\u00edho ze \u017derot\u00edna p\u0159ed sv\u00fdm definitivn\u00edm odchodem do ciziny. V&nbsp;Brandejse \u2013 jak \u0159\u00edk\u00e1val m\u016fj tat\u00ednek \u2013 vdovec Komensk\u00fd pojal za druhou man\u017eelku Dorotku Cyrillovou a napsal zde slavn\u00fd Labyrint sv\u011bta a lusthauz (r\u00e1j) srdce. A v&nbsp;tom Brandejse se jednoho letn\u00edho dne koncem let devades\u00e1t\u00fdch minul\u00e9ho stolet\u00ed objevil netu\u0161en\u00fd p\u0159\u00edbuzn\u00fd, mn\u011b v\u011bkov\u011b rovn\u00fd americk\u00fd psycholog John, s&nbsp;odh\u00e1\u010dkovan\u00fdm p\u0159\u00edjmen\u00edm Vojtisek. \u0158e\u010deno slovy spisovatele Josefa Knapa jsem ve v\u011bku, kdy se \u010dlov\u011bk za\u010d\u00edn\u00e1 ohl\u00ed\u017eet dozadu up\u0159en\u011bji a obnoven\u011b. A tu mi pojednou n\u011bjak\u00fd John z&nbsp;Nov\u00e9ho sv\u011bta p\u0159edkl\u00e1d\u00e1 seznam p\u0159edk\u016f sahaj\u00edc\u00ed do roku 1&nbsp;600 a \u017e\u00e1d\u00e1 m\u011b o pomoc p\u0159i rozpl\u00e9t\u00e1n\u00ed ko\u0159en\u016f a hled\u00e1n\u00ed zejm\u00e9na t\u011bch \u017eij\u00edc\u00edch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch. P\u0159e\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1m si jm\u00e9no podruha Tade\u00e1\u0161e Kumpo\u0161ta (jeho potomci dnes r\u00e1zuj\u00ed po V\u00eddni), \u010dtu o Ma\u0159\u00edkov\u00fdch a M\u00e1lkov\u00fdch\u2026.Najednou v\u00edm, pro\u010d p\u0159i ka\u017ed\u00e9 cest\u011b vlakem do Prahy kousek od Chocn\u011b zved\u00e1m o\u010di i od t\u00e9 nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed kn\u00ed\u017eky a vyhl\u00ed\u017e\u00edm pov\u011bdomou n\u00e1dra\u017en\u00ed budovu a tak\u00e9 pomn\u00edk Komensk\u00e9ho v&nbsp;bl\u00edzk\u00fdch Klopotech.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; <em>Ne\u017eiju s&nbsp;pocitem, \u017ee by se m\u00ed n\u00e1rodnostn\u011b rozr\u016fzn\u011bn\u00ed p\u0159edkov\u00e9 ve mn\u011b sv\u00e1\u0159ili. To jenom okol\u00ed jim v&nbsp;r\u016fzn\u00fdch obdob\u00edch p\u0159isuzovalo r\u016fzn\u00e9 role a vlastnosti. Bohu\u017eel, je\u0161t\u011b to neodezn\u011blo. P\u0159ed \u010dasem jsem se ujala \u00fakolu vysv\u011btlit reptaj\u00edc\u00edm osm\u00e1k\u016fm, pro\u010d jsou n\u011bkte\u0159\u00ed jejich spolu\u017e\u00e1ci vzhledem ke sv\u00fdm dyslektick\u00fdm pot\u00ed\u017e\u00edm zohled\u0148ov\u00e1ni. Po p\u0159edstaven\u00ed, kdy<\/em> <em>jsem sv\u00e9 slo\u017eit\u00e9 vyvdan\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed pro jistotu napsala i na tabuli, se ze zadn\u00ed lavice ozvalo: \u201eTo je n\u011bmeck\u00fd jm\u00e9no? Takov\u00fd lidi nem\u00e1m r\u00e1d!\u201c Odbyla jsem onoho \u017e\u00e1\u010dka lehce humorn\u011b \u010dasov\u011b nen\u00e1ro\u010dn\u00fdm, \u017ee ho taky nem\u00e1m r\u00e1da. Ta spr\u00e1vn\u00e1 odpov\u011b\u010f m\u011b napadla a\u017e cestou ze s\u00eddli\u0161tn\u00ed z\u00e1kladky. Kr\u00e1sn\u00fd n\u00e1m\u011bt pro hodinu ob\u010dansk\u00e9 v\u00fdchovy o nacionalismu! Za svobodna jsem se jmenovala ryze \u010desky \u2013 jako John Vojtisek \u2013 jen s&nbsp;t\u00edm h\u00e1\u010dkem \u2013 Vojt\u00ed\u0161kov\u00e1. Pak jsem<\/em> <em>se provdala za \u010cecha \u2013 a\u017e na to p\u0159\u00edjmen\u00ed! Co se zm\u011bnou jm\u00e9na na m\u00e9 osob\u011b p\u0159ejina\u010dilo? M\u011bl by m\u011b ten osm\u00e1k r\u00e1d jako Vojt\u00ed\u0161kovou? Klukovi lze tu hloupost je\u0161t\u011b odpustit, ale co s&nbsp;t\u00edm sem\u00ednkem z\u00e1\u0161ti a zloby? Kdo mu je nasadil do hlavy \u2013 a do du\u0161e? A co kdy\u017e m\u00e1m keltsk\u00e9 p\u0159edky? V&nbsp;\u010desk\u00e9 kotlin\u011b jsme pr\u00fd vlastn\u011b v\u0161ichni p\u016fvodem Keltov\u00e9, jak aktu\u00e1ln\u011b tvrd\u00ed n\u011bkter\u00e9 hlavy r\u00e1doby pou\u010den\u00e9. M\u00f3dn\u00ed p\u0159edstav\u011b by sv\u011bd\u010dila i m\u00e1 l\u00e9ty prov\u011b\u0159en\u00e1 n\u00e1klonnost k&nbsp;francouz\u0161tin\u011b\u2026<\/em><\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; <em>P\u0159\u00e1la bych si, aby k&nbsp;u\u0161\u00edm (mozku a srdci) nejen onoho osm\u00e1ka siln\u011bji dolehla \u00favaha spisovatele a p\u0159ekladatele Zde\u0148ka Urb\u00e1nka: \u201eJsem pro spole\u010dnost nikoli n\u00e1rodn\u00ed, ale ob\u010danskou. \u0158ekne-li se \u201en\u00e1rodn\u00ed\u201c, v&nbsp;mozc\u00edch i ovzdu\u0161\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00ed v\u00ed\u0159it d\u017einov\u00e9 iracion\u00e1ln\u00edch pocit\u016f a v\u00e1\u0161n\u00ed. Nechme n\u00e1rody um\u0159\u00edt. Snad se pak zrod\u00ed z&nbsp;jejich poz\u016fstatk\u016f lidsk\u00e1 a ob\u010dansk\u00e1 spole\u010denstv\u00ed\u201c.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Tady kon\u010d\u00ed text \u010dl\u00e1nku zve\u0159ejn\u011bn\u00e9m na p\u0159elomu tis\u00edcilet\u00ed. Dod\u00e1m jen, \u017ee o ob\u010dansk\u00e9m spole\u010denstv\u00ed na na\u0161em \u00fazem\u00ed snil ji\u017e p\u0159ed rokem 1848 Bernard Bolzano \u2013 geni\u00e1ln\u00ed matematik, jeden z&nbsp;nejv\u011bt\u0161\u00edch \u010desk\u00fdch matematik\u016f 19.stol., univerzitn\u00ed kazatel v&nbsp;pra\u017esk\u00e9m kostele Nejsv\u011bt\u011bj\u0161\u00edho Salv\u00e1tora (kde dnes slou\u017e\u00ed m\u0161e a k\u00e1\u017ee Tom\u00e1\u0161 Hal\u00edk). P\u0159\u00edzni mocn\u00fdch se Bernard Bolzano net\u011b\u0161il. N\u011bkdy je dokonce ozna\u010dov\u00e1n jako n\u00e1\u0161 prvn\u00ed disident. Jen\u017ee proti n\u011bmu se krom\u011b mocn\u00fdch postavil se sv\u00fdm konceptem n\u00e1rodn\u00edho st\u00e1tu tak\u00e9 Josef Jungmann \u2013 a zv\u00edt\u011bzil.Co platno, \u017ee to po mnoha desetilet\u00edch pova\u017eoval za chybn\u011b nastavenou v\u00fdhybku jak TGM, tak filozof Emanuel R\u00e1dl , koncem \u0161edes\u00e1t\u00fdch let minul\u00e9ho stolet\u00ed i Jan Pato\u010dka a za\u010d\u00e1tkem devades\u00e1t\u00fdch let auto\u0159i knihy <em>\u010ce\u0161i v&nbsp;d\u011bjin\u00e1ch nov\u00e9 doby, <\/em>kte\u0159\u00ed si zvolili pseudonym Podiven (jedn\u00edm z&nbsp;nich je MUDr.Petr P\u0159\u00edhoda, ozna\u010dovan\u00fd jako k\u0159es\u0165ansk\u00fd filozof, p\u0159edn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159skou etiku na UK).<\/p>\n<p>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;D\u00e1vn\u00e9 vzpom\u00ednky o\u017eily, kdy\u017e jsem onehdy zahl\u00e9dla v&nbsp;knihkupectv\u00ed bro\u017euru zab\u00fdvaj\u00edc\u00ed se t\u011bsn\u011b pov\u00e1le\u010dn\u00fdmi ud\u00e1lostmi v&nbsp;m\u00e9 rodn\u00e9 Olomouci. Nekoupila jsem si ji. Po prolistov\u00e1n\u00ed jsem usoudila, \u017ee se p\u0159\u00edli\u0161 nese na komer\u010dn\u00ed vln\u011b probuzen\u00e9ho z\u00e1jmu. Ale vr\u00e1tila jsem se k&nbsp;textu zaslan\u00e9m v&nbsp;roce 1997 do \u010dasopisu <em>Rodina a \u0161kola<\/em> jako ohlas na \u010dl\u00e1nek Tom\u00e1\u0161e Nov\u00e1ka. Vrac\u00edm se tomu, co p\u0159im\u011blo pana doktora k&nbsp;v\u00fdzv\u011b, abych sepsala svoje pov\u00e1le\u010dn\u00e9 vzpom\u00ednky. Svou reakci jsem nadepsala <em>N\u011bco k&nbsp;t\u011bm maglajsk\u00fdm u\u010ditelk\u00e1m:<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Ned\u00e1vno jsem se v&nbsp;reakci na jeden \u010dl\u00e1nek sna\u017eila obh\u00e1jit pochopitelnou profesion\u00e1ln\u00ed deformaci postihuj\u00edc\u00ed z\u00e1stupce snad v\u0161ech povol\u00e1n\u00ed. Nap\u0159\u00edklad u u\u010ditelek to vn\u00edm\u00e1m obzvl\u00e1\u0161\u0165 viditeln\u011b p\u0159i ka\u017edoro\u010dn\u00edm pobytu na milovan\u00e9 \u0160r\u00e1mkov\u011b Sobotce (co\u017e m\u016fj ze\u0165 naz\u00fdv\u00e1 sabatem u\u010ditelek). Ur\u010dit\u00e9 profesion\u00e1ln\u00ed deformaci podlehne z\u0159ejm\u011b ka\u017ed\u00fd z&nbsp;n\u00e1s. \u010cemu bychom v\u0161ak m\u011bli odolat, to je ztr\u00e1ta nebo otupen\u00ed schopnosti vc\u00edtit se do druh\u00e9ho.<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Zna\u010dn\u00e1 m\u00edra empatie je nezbytn\u00e1 zejm\u00e9na ve styku s&nbsp;d\u011btmi. Dob\u0159e napsan\u00fd \u010dl\u00e1nek o maglajsk\u00fdch u\u010ditelk\u00e1ch (oblast st\u0159edn\u00ed Bosny) v &nbsp;\u010dasopise Rodina a \u0161kola byl prolo\u017een ot\u00e1zkami z&nbsp;d\u011btsk\u00e9ho dotazn\u00edku UNICEF, kter\u00fd pou\u017e\u00edv\u00e1 nadace \u010clov\u011bk v&nbsp;t\u00edsni k&nbsp;vyhled\u00e1v\u00e1n\u00ed v\u00e1lkou nejv\u00edce traumatizovan\u00fdch d\u011bt\u00ed, aby jim \u00fadajn\u011b \u2013 cituji \u2013\u201emohla poskytnout odbornou psychologickou p\u00e9\u010di\u201c. Dovol\u00edm si zopakovat n\u011bkolik ot\u00e1zek: Za\u017eil jsi n\u011bkdy ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti bombardov\u00e1n\u00ed \u010di minometnou palbu? Zahynula tvoje matka nebo otec ve v\u00e1lce? Byl zran\u011bn nebo zahynul tv\u016fj bratr (brat\u0159i) nebo tv\u00e1 sestra (sestry)? Nesl jsi zran\u011bn\u00e9ho nebo mrtv\u00e9ho \u010dlov\u011bka? Byl jsi zajat nebo zav\u0159en v&nbsp;l\u00e1gru b\u011bhem v\u00e1lky? Hrozil ti n\u011bkdo b\u011bhem v\u00e1lky, \u017ee t\u011b zabije? Vid\u011bl jsi, jak n\u011bkoho tloukli nebo mu\u010dili?<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Potud uk\u00e1zka ot\u00e1zek z&nbsp;dotazn\u00edku UNICEF. Moc dob\u0159e rozum\u00edm maglajsk\u00fdm d\u011btem. Pat\u0159\u00edm k&nbsp;nim. Konec 2.sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky jsem pro\u017e\u00edvala \u2013 stejn\u011b jako Schindler ze zn\u00e1m\u00e9ho filmu \u2013 se sv\u00fdm bratrem a maminkou u n\u011bmeck\u00fdch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch ve Svitav\u00e1ch. Odtamtud si pamatuji p\u0159\u00edjezd Rud\u00e9 arm\u00e1dy, kter\u00e1 pro m\u011b (u\u017e tehdy) nebyla arm\u00e1dou \u2013 osvoboditelkou. Jako d\u00edt\u011b n\u011bmeck\u00e9 maminky a tat\u00ednka \u010cecha jsem v&nbsp;kv\u011btnov\u00fdch dnech roku p\u011bta\u010dty\u0159ic\u00e1t\u00e9ho p\u0159e\u017e\u00edvala v&nbsp;l\u00e1gru na okraji Olomouce. K&nbsp;t\u011bmto dn\u016fm se v\u00e1\u017e\u00ed z\u00e1blesky m\u00fdch nejran\u011bj\u0161\u00edch vzpom\u00ednek. T\u00e9m\u011b\u0159 na v\u0161echny ot\u00e1zky citovan\u00e9 z&nbsp;dotazn\u00edku bych mohla odpov\u011bd\u011bt kladn\u011b. O mnoho leh\u010d\u00ed nebyly ani pov\u00e1le\u010dn\u00e9 roky. Jak rychle se d\u00edt\u011b dok\u00e1\u017ee adaptovat, dosv\u011bd\u010duje pozn\u00e1mka, kterou si do smrti neodpust\u00edm. Kdy\u017e m\u011b po v\u00e1lce vedla maminka z&nbsp;na\u0161eho sklepn\u00edho bytu do \u0161koly, zastavila jsem ji slovy: \u201eTy se mnou necho\u010f, ty jsi N\u011bmka\u201c (maminka m\u011bla na ruk\u00e1v\u011b povinnou b\u00edlou p\u00e1sku s&nbsp;velk\u00fdm N). To bylo v&nbsp;dob\u011b, kdy je\u0161t\u011b musela chodit po silnici, chodn\u00edk m\u011bla zak\u00e1zan\u00fd. Moje moudr\u00e1 maminka to v\u0161echno zvl\u00e1dla. Nestrkala prsty do m\u00fdch ran, nejit\u0159ila je, ne\u017eivila ve mn\u011b nen\u00e1vist. Sna\u017eila se naopak v\u0161e uv\u00e9st co nejd\u0159\u00edve do jak\u00e9hos tak\u00e9hos norm\u00e1lu (to ov\u0161em ch\u00e1pu a\u017e nyn\u00ed). Nikdy se mnou o pro\u017eit\u00fdch hr\u016fz\u00e1ch nemluvila, j\u00e1 jsem tu pot\u0159ebu \u2013 dnes v\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b d\u00edky j\u00ed \u2013 ani nem\u011bla. Dost dlouho jsem se v&nbsp;pozd\u011bj\u0161\u00edch letech \u2013 vlivem \u017eivotn\u00edch zku\u0161enost\u00ed \u2013 pot\u00fdkala s&nbsp;probl\u00e9mem n\u00e1rodnostn\u00ed schizofrenie a identity. Dnes u\u017e m\u00e1m celkem jasno. Jsem ob\u010dankou tohoto st\u00e1tu s&nbsp;v\u0159el\u00fdm vztahem k&nbsp;t\u00e9to zemi, kde jsem pro\u017eila cel\u00fd \u017eivot, s&nbsp;geneticky zak\u00f3dovanou n\u011bmeckou akor\u00e1tnost\u00ed a vyhran\u011bn\u00fdm smyslem pro povinnost.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;<em> &nbsp;O Du\u0161i\u010dk\u00e1ch vod\u00edv\u00e1m sv\u00e1 vnou\u010data (stejn\u011b jako d\u0159\u00edve sv\u00e9 dcery) k&nbsp;pam\u00e1tn\u00edku ob\u011bt\u00ed obou sv\u011btov\u00fdch v\u00e1lek i k&nbsp;hrob\u016fm mladi\u010dk\u00fdch rudoarm\u011bjc\u016f a americk\u00fdch letc\u016f. Jen j\u00e1 v\u00edm, pro\u010d od roku 1989 (d\u0159\u00edve jsem si netroufala) zapaluji jednu sv\u00ed\u010dku tak\u00e9 na hrbolat\u00e9m tr\u00e1vn\u00edku<\/em> <em>u h\u0159bitovn\u00ed zdi, kde je hromadn\u00fd hrob olomouck\u00fdch N\u011bmc\u016f utlu\u010den\u00fdch v&nbsp;l\u00e1gru i mimo n\u011bj.<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; K&nbsp;tomuto \u017eivotn\u00edmu nadhledu mi pomohla moje maminka bez psychologick\u00e9ho vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed v&nbsp;m\u00e9m d\u011btstv\u00ed neexistovaly podobn\u00e9 dotazn\u00edky a jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee maminka by jejich nab\u00eddky nevyu\u017eila, by\u0165 by byly za\u0161t\u00edt\u011bny \u00factyhodnou organizac\u00ed. Sta\u010dilo vc\u00edtit se do d\u011btsk\u00e9 du\u0161i\u010dky a myslet v\u00edc na to d\u00edt\u011b ne\u017e na svou osobu.<\/em><\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Ke v\u0161emu jsem se z&nbsp;jin\u00e9ho konce vr\u00e1tila je\u0161t\u011b v&nbsp;roce 1999 v&nbsp;ji\u017e zmi\u0148ovan\u00e9m cyklu <em>M\u00edjen\u00ed \u010dasu (n\u011bco ke konci stolet\u00ed), <\/em>a to pod titulem<em> Jak nezapom\u00ednat:<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;<\/em><em>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;\u201eJen d\u00edky tomu, \u017ee jsou si lid\u00e9 navz\u00e1jem schopni odpustit, se h\u0159\u00edchy a chyby nehromad\u00ed jako neodklizen\u00fd odpad, je to forma spole\u010densk\u00e9 hygieny\u201c \u2013 napsal ned\u00e1vno zn\u00e1m\u00fd politolog Bohumil Dole\u017eal. Nev\u00edm, jestli m\u00e1 maminka odpustila t\u011bm, kte\u0159\u00ed nejen j\u00ed ubl\u00ed\u017eili. Zeptat se j\u00ed u\u017e nem\u016f\u017eu. V\u00edm v\u0161ak, \u017ee sv\u016fj v&nbsp;mnoh\u00e9m trpk\u00fd \u00fad\u011bl zvl\u00e1dla s&nbsp;obdivuhodn\u00fdm nadhledem a moudrost\u00ed. Dosud p\u0159ech\u00e1z\u00edm koleje jednoho okrajov\u00e9ho n\u00e1dra\u017e\u00ed s&nbsp;neodbytnou vzpom\u00ednkou na mal\u00e9ho kamar\u00e1da v&nbsp;otev\u0159en\u00e9m dobyt\u010d\u00e1ku uj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm do nezn\u00e1ma. Jm\u00e9no toho chlapce si u\u017e ani nepamatuju, mo\u017en\u00e1 to byl Horst \u010di Kurt, mo\u017en\u00e1 k&nbsp;n\u00e1m te\u010f p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed v&nbsp;mercedesu a obluzuje markou ziskuchtiv\u00e9. Maminka mo\u017enost na\u0161eho odsunu tehdy odm\u00edtla. C\u00edtila se zde doma a brala ohled na tat\u00ednka, kter\u00fd byl \u010cech tak\u0159\u00edkaj\u00edc jako poleno. Dnes nech\u00e1pu, kde vzala s\u00edlu k&nbsp;takov\u00e9mu rozhodnut\u00ed. V&nbsp;p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch rozhodn\u011b ne. S&nbsp;Rudou arm\u00e1dou jsem se potkala jako Oskar Schindler ze sv\u011btozn\u00e1m\u00e9ho filmu u p\u0159\u00edbuzn\u00fdch ve Svitav\u00e1ch, ov\u0161em za m\u00e9n\u011b idylick\u00fdch okolnost\u00ed ne\u017e diskutovan\u00fd hrdina. Cesta do rodn\u00e9 Olomouce byla p\u0159eru\u0161ov\u00e1na detonacemi na kolej\u00edch. St\u00e1li jsme hodiny v&nbsp;de\u0161ti na trati, kde m\u016fj bratr n\u016f\u017ekami pi\u017elal skrojek chleba, aby mimino vedle n\u00e1s \u2013 nev\u00edm jak\u00e9 n\u00e1rodnosti \u2013 m\u011blo v\u016fbec co do pusy. Ty n\u016f\u017eky jsou ve mn\u011b zabodnuty p\u0159ehluboko, tak\u017ee b\u011bda tomu, kdo p\u0159ede mnou ohrne nos nad n\u011bjak\u00fdm j\u00eddlem. Znovu sed\u00edm u pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed sv\u00ed\u010dky v&nbsp;no\u010dn\u00edm vlaku, kter\u00fd uprost\u0159ed pol\u00ed zastavuj\u00ed mlad\u00ed ho\u0161i opojen\u00ed n\u00e1hl\u00fdm vlastnictv\u00edm zbran\u00ed a moc\u00ed nad \u017eivoty druh\u00fdch. Kdyby tehdej\u0161\u00ed na\u0161i spolucestuj\u00edc\u00ed na v\u00fdzvu \u2013 \u201eJsou tady n\u011bjak\u00fd N\u011bmci?\u201c \u2013 uk\u00e1zali prstem na maminku, kter\u00e1 do t\u00e9 chv\u00edle mluvila s&nbsp;n\u00e1mi d\u011btmi n\u011bmecky, kde bych nyn\u00ed byla? Nedojela bych ani na olomouck\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde mi v&nbsp;dne\u0161n\u00ed informa\u010dn\u00ed kancel\u00e1\u0159i jin\u00ed hrdinov\u00e9 vyndali z&nbsp;u\u0161\u00ed perlov\u00e9 n\u00e1u\u0161ni\u010dky od kmot\u0159i\u010dky a nezapomn\u011bli ani na mamin\u010din snubn\u00ed prst\u00fdnek. Z&nbsp;na\u0161eho vyrabovan\u00e9ho bytu si pamatuji &nbsp;jen poh\u00e1zen\u00e9 \u00falomky gramofonov\u00fdch desek a vysypan\u00e9 \u0161pulky nit\u00ed z&nbsp;povyta\u017een\u00e9 z\u00e1suvky \u0161ic\u00edho stroje. To u\u017e jsme byly s&nbsp;maminkou samy. O tom, co se d\u011blo s&nbsp;m\u00fdm \u010dtrn\u00e1ctilet\u00fdm bratrem, ps\u00e1t nechci a nem\u016f\u017eu. Maminka t\u00e9 noci asi moc nenaspala, i kdy\u017e n\u00e1s samozvan\u00ed obyvatel\u00e9 na\u0161eho domu je\u0161t\u011b nechali p\u0159enocovat na vyst\u011bhovan\u00e9m divanu u pr\u00e1delny. R\u00e1no n\u00e1s \u010dekala za tich\u00e9ho souhlasu soused\u016f \u2013 Co t\u011b nep\u00e1l\u00ed, nehas! \u2013 cesta do l\u00e1gru na p\u0159edm\u011bst\u00ed Olomouce. Nebylo to v&nbsp;pohrani\u010d\u00ed, jak se dnes mnoz\u00ed r\u00e1di domn\u00edvaj\u00ed v&nbsp;sebep\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed, \u017ee to v\u0161echno se d\u011blo jen tam n\u011bkde na v\u00fdsp\u011b civilizace. Ned\u011btsk\u00e9 z\u00e1\u017eitky z&nbsp;l\u00e1gru p\u0159esko\u010d\u00edm. Ostatn\u011b \u2013 v\u0161echno jsem to p\u0159e\u017eila a kolik n\u00e1s takov\u00fdch bylo \u2013 a bohu\u017eel st\u00e1le je \u2013 na r\u016fzn\u00fdch stran\u00e1ch front. P\u0159i\u0161la jsem pouze o jm\u00e9no. M\u00fdm ran\u011b d\u011btsk\u00fdm pojmenov\u00e1n\u00edm m\u011b u\u017e rodi\u010de po v\u00e1lce nikdy neoslovili. V&nbsp;l\u00e1gru jsem se setkala s&nbsp;d\u011bde\u010dkem, kter\u00e9ho tam dostal mlad\u00edk ze sousedstv\u00ed, jeden \u201ez&nbsp;hrdin\u016f dev\u00e1t\u00e9ho kv\u011btna\u201c, jak tyto lidi ozna\u010duje psycholog Tom\u00e1\u0161 Nov\u00e1k. Dodnes toho p\u00e1na velice \u010dasto vid\u00edv\u00e1m a je na n\u011bm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 patrn\u00e9, \u017ee m\u011b nem\u00e1 moc r\u00e1d. Roky jsem tak\u00e9 potk\u00e1vala lidi, kte\u0159\u00ed si z&nbsp;na\u0161eho bytu odnesli koberce, a znala jsem d\u00edvenku, kter\u00e1 m\u011b vyst\u0159\u00eddala na m\u00e9 trojkolce.<\/em><\/p>\n<p><em>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Po jist\u00e9 dob\u011b p\u0159eb\u00fdv\u00e1n\u00ed ve sklepn\u00edch bytech jsme se souhrou n\u00e1hod do na\u0161eho domu vr\u00e1tili. Maminka za\u0161la za t\u011bmi, kte\u0159\u00ed n\u00e1s v&nbsp;kv\u011btnov\u00fdch dnech nechali je\u0161t\u011b p\u0159enocovat ve sklep\u011b u pr\u00e1delny. U toho rozhovoru jsem nebyla. Jeho d\u016fsledkem v\u0161ak bylo po krat\u0161\u00ed dob\u011b ur\u010dit\u00e9ho nap\u011bt\u00ed norm\u00e1ln\u00ed sousedsk\u00e9 sou\u017eit\u00ed, u pan\u00ed se dalo hovo\u0159it a\u017e o jist\u00e9m \u017eensk\u00e9m p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Jej\u00ed d\u011bti mi byly v\u011bkov\u011b velmi bl\u00edzk\u00e9. Vzpom\u00edn\u00e1m na Mirka, kter\u00fd by v&nbsp;sou\u010dasnosti byl bezpochyby ocejchov\u00e1n jako dyslektik. Sl\u00fdch\u00e1vala jsem sv\u011btl\u00edkem jeho vynucovan\u00e9 pokusy o hlasit\u00e9 \u010dten\u00ed. N\u00e1sledn\u011b pak sed\u00e1val na schodech jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e ho rodi\u010de ve chv\u00edl\u00edch bezradnosti vystr\u010dili ze dve\u0159\u00ed, jen a\u0165 si jde, kdy\u017e je takov\u00fd! S&nbsp;Evou jsem se setkala ned\u00e1vno p\u0159i rann\u00ed poch\u016fzce na po\u0161t\u011b. Byly jsme tomu setk\u00e1n\u00ed ob\u011b o\u010dividn\u011b r\u00e1dy.&nbsp;<\/em><em>Zavzpom\u00ednaly jsme na u\u017e oboustrann\u011b ne\u017eij\u00edc\u00ed rodi\u010de, poptaly se po zdrav\u00ed, pokl\u00e1bosily. Odch\u00e1zela jsem v&nbsp;tom r\u00e1nu z&nbsp;po\u0161ty s&nbsp;pocitem obrovsk\u00e9 lehkosti a nezkalen\u00e9 \u010dlov\u011b\u010diny. K&nbsp;onomu pro\u017eitku m\u011b dovedla sv\u00fdm \u017eivotn\u00edm nadhledem jedna oby\u010dejn\u00e1 \u017eensk\u00e1. Sv\u00e9 mamince aktu\u00e1ln\u011b m\u016f\u017eu zazl\u00edvat jen to, \u017ee na m\u011b po v\u00e1lce p\u0159estala mluvit n\u011bmecky. K&nbsp;v\u00e1le\u010dn\u00fdm ani pov\u00e1le\u010dn\u00fdm ud\u00e1lostem se nikdy nevracela. A\u017e v&nbsp;dosp\u011blosti mi \u0159ekla: \u201eNikdy nezapome\u0148 na p\u011bta\u010dty\u0159ic\u00e1t\u00fd!\u201c Nezapomn\u011bla jsem. Nezapomn\u011bla jsem tak\u00e9, \u017ee k&nbsp;\u017eivotu je t\u0159eba v\u00edc ne\u017e nen\u00e1vist.\u201c<\/em><\/p>\n<p><strong><\/strong><\/p>\n<p><strong>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; <\/strong>Kdy\u017e po\u010d\u00e1tkem roku 1985 veden\u00ed tehdej\u0161\u00edho Severomoravsk\u00e9ho kraje vyhl\u00e1silo pro \u0161koly liter\u00e1rn\u00ed sout\u011b\u017e u p\u0159\u00edle\u017eitosti 40.v\u00fdro\u010d\u00ed osvobozen\u00ed \u010ceskoslovenska Rudou arm\u00e1dou, p\u0159esv\u011bd\u010dila jsem sv\u00e9 osm\u00e1ky a p\u0159ihl\u00e1sili jsme se. Moji \u017e\u00e1ci na intern\u00e1tn\u00ed Z\u0160 pro vadn\u011b mluv\u00edc\u00ed byli z&nbsp;r\u016fzn\u00fdch kout\u016f Moravy. U\u017e b\u011bhem pobytu doma o pololetn\u00edch pr\u00e1zdnin\u00e1ch na mou radu za\u010dali p\u00e1trat v&nbsp;m\u00edstn\u00edch kronik\u00e1ch i mezi pam\u011btn\u00edky,psali \u201ena v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany\u201c, jak ty m\u00e1jov\u00e9 dny roku p\u011bta\u010dty\u0159ic\u00e1t\u00e9ho prob\u00edhaly pr\u00e1v\u011b v&nbsp;jejich okol\u00ed. U\u017e jsem o tom n\u011bco napsala. Sestavili jsme potom hv\u011bzdicov\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00fd text kon\u010d\u00edc\u00ed ud\u00e1lostmi kolem osvobozov\u00e1n\u00ed m\u00edsta na\u0161\u00ed \u0161koly \u2013 tehdy ne Svat\u00e9ho, ale po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b Kope\u010dka u Olomouce. A te\u010dkou byla slova rusk\u00e9ho otce, kter\u00fd nav\u0161t\u00edvil hrob sv\u00e9ho padl\u00e9ho devaten\u00e1ctilet\u00e9ho syna na olomouck\u00e9m h\u0159bitov\u011b. V&nbsp;liter\u00e1rn\u00ed sout\u011b\u017ei jsme za pr\u00e1ci s&nbsp;n\u00e1zvem <em>Za samopaly \u0161ly garmo\u0161ky <\/em>nez\u00edskali prvn\u00ed, ale dokonce p\u0159\u00edmo pro n\u00e1s ustanovenou mimo\u0159\u00e1dnou cenu. P\u0159eb\u00edrali jsme ji v&nbsp;Pam\u00e1tn\u00edku Ostravsk\u00e9 operace v&nbsp;Hrabyni. Co to v\u0161echno znamenalo pro kluky a d\u011bv\u010data s&nbsp;psychikou poznamenanou p\u0159edchoz\u00edmi smutn\u00fdmi zku\u0161enostmi z\u00edskan\u00fdmi ve \u0161kole i mimo ni kv\u016fli&nbsp;tr\u00fdzniv\u00e9 vad\u011b \u0159e\u010di, net\u0159eba vn\u00edmav\u00fdm vysv\u011btlovat. &nbsp;Prost\u011b psychoterapie v&nbsp;praxi. Nemohla jsem v\u011bd\u011bt, \u017ee je to m\u016fj posledn\u00ed rok na speci\u00e1ln\u00ed z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole p\u0159ed p\u0159estupem na univerzitu. Jako ka\u017edoro\u010dn\u011b jsem se v\u0161ak se svou t\u0159\u00eddou \u00fa\u010dastnila Univerzitou Palack\u00e9ho po\u0159\u00e1dan\u00e9ho pochodu do vyp\u00e1len\u00e9ho Javo\u0159\u00ed\u010dka. Osnovy neosnovy, rozvrh sem, rozvrh tam jsem sv\u00e9 \u017e\u00e1ky vod\u00edvala m\u00edsto vyu\u010dov\u00e1n\u00ed na lazeckou st\u0159elnici v&nbsp;Olomouci, k&nbsp;pam\u00e1tn\u00ed\u010dku zde popraven\u00fdch \u00fa\u010dastn\u00edk\u016f P\u0159erovsk\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed ze dne 2.kv\u011btna 1945. Jen jedenkr\u00e1t se mi poda\u0159ilo zajet se t\u0159\u00eddou do N\u00e1kla, kde je na h\u0159bitov\u011b pochov\u00e1n Jan Opletal. Dokonce jsme si kr\u00e1tce mohli promluvit s jeho je\u0161t\u011b \u017eij\u00edc\u00ed sestrou.<\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Ka\u017ed\u00e9 pond\u011bl\u00ed chod\u00edm u\u017e kolik\u00e1t\u00fdm rokem \u201ena n\u011bm\u010dinu\u201c, aktu\u00e1ln\u011b lousk\u00e1m komiksovou kn\u00ed\u017eku sv\u00e9ho ran\u00e9ho d\u011btstv\u00ed \u2013 <em>Max und Moritz<\/em> ( vy\u0161la v&nbsp;kr\u00e1sn\u00e9 dvojjazy\u010dn\u00e9 \u00faprav\u011b v&nbsp;roce 2011 p\u00e9\u010d\u00ed nakladatelstv\u00ed DEUS). Hor\u0161\u00ed je to s&nbsp;n\u00e1dhernou kn\u00ed\u017ekou \u2013 obsahov\u011b i vn\u011bj\u0161kem \u2013 Wenn du nicht bei mir bist\u2026111Deutsche Gedichte aus Prag (Kdy\u017e se mnou nejsi ty\u2026111 n\u011bmeck\u00fdch b\u00e1sn\u00ed z&nbsp;Prahy). Vydalo ji v&nbsp;roce 2009 nakladatelstv\u00ed Franze Kafky, na\u0161t\u011bst\u00ed tak\u00e9 dvojjazy\u010dn\u011b. Max Brod, Johannes Urzidil, Egon Erwin Kisch (s jednou b\u00e1sn\u00ed &#8211; b\u00e1sni\u010dkou?), Franz Werfel a samoz\u0159ejm\u011b Rainer Maria Rilke, krom\u011b \u0159\u00e1dky dal\u0161\u00edch\u2026<\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Ve \u010dtvrtek odpoledne si nejprve ve sv\u00e9 kav\u00e1rn\u011b, kde u\u017e m\u00e1m n\u011bjak\u00fd \u010das r\u00e9serv\u00e9, p\u0159e\u010dtu noviny a potom s&nbsp;chut\u00ed posp\u00edch\u00e1m na \u201eopra\u0161ovac\u00ed\u201c kurs ru\u0161tiny. Chod\u00ed n\u00e1s jen p\u00e1r (germanismus!), zn\u00e1te \u010cechy \u2013 ode zdi ke zdi. Je to pro na\u0161i skupinku v\u017edy skoro spole\u010densk\u00e1 ud\u00e1lost, m\u00e1me vynikaj\u00edc\u00ed, kultivovanou vyu\u010duj\u00edc\u00ed, rodilou mluv\u010d\u00ed, takto profesorku angli\u010dtiny a francouz\u0161tiny.Mysl\u00edm, \u017ee se k&nbsp;rodn\u00e9 ru\u0161tin\u011b s&nbsp;n\u00e1mi vrac\u00ed r\u00e1da. O jej\u00ed metodice v\u00fduky m\u016f\u017eu mluvit jen s&nbsp;obdivem. Dokonce jsem p\u0159ed \u010dasem uva\u017eovala, \u017ee do na\u0161ich hodin p\u0159ivedu sv\u00e9 studentky u\u010ditelstv\u00ed, aby vid\u011bly, jak se taky d\u00e1 u\u010dit. A co \u017ee pr\u00e1v\u011b v&nbsp;ru\u0161tin\u011b \u010dtu? \u010cechova, v\u00fdbor jeho pov\u00eddek, z\u00edsk\u00e1v\u00e1m z&nbsp;nich interesantn\u00ed slovn\u00ed spojen\u00ed hovorov\u00e9ho jazyka, pravda \u010dasov\u011b trochu d\u0159evn\u00edho, ale zrovna p\u0159\u00edslov\u00ed a po\u0159ekadla se p\u0159ece tolik nem\u011bn\u00ed, \u017ee?<\/p>\n<p>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; &nbsp;Vzhledem ke sv\u00fdm dal\u0161\u00edm jazykov\u00fdm aktivit\u00e1m skoro nesta\u010d\u00edm p\u0159es t\u00fdden ps\u00e1t dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly (zas\u00edlan\u00e9 ponejv\u00edce mailem). Sna\u017e\u00edm se. Je to m\u016fj zp\u016fsob odporu v\u016f\u010di Alzheimerovi. K\u0159\u00ed\u017eovky jsou k&nbsp;ni\u010demu, p\u0159\u00e1tel\u00e9!<\/p>\n<p>&nbsp;<\/p>\n<p>&nbsp;<\/p>\n<p>&nbsp;<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp; V\u00e1\u017e\u00edm si poradensk\u00e9ho psychologa Tom\u00e1\u0161e Nov\u00e1ka, a to u\u017e od dob, kdy \u2013 s&nbsp;posl\u00e9ze p\u0159ed\u010dasn\u011b zesnulou \u2013 V\u011brou Capponi napsali kn\u00ed\u017eku S\u00e1m sob\u011b psychologem, kter\u00e1 se zaslou\u017een\u011b do\u010dkala n\u011bkoliker\u00e9ho vyd\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem v&nbsp;roce 1997 reagovala na \u010dl\u00e1nek uve\u0159ejn\u011bn\u00fd ve 3.\u010d\u00edsle \u010dasopisu Rodina a \u0161kola t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se situace v&nbsp;krvav\u00fdmi nepokoji [&hellip;]<\/p>\n","protected":false},"author":3483,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[1],"tags":[],"class_list":["post-531","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nezarazene"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/531","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/users\/3483"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=531"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/531\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":533,"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/531\/revisions\/533"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=531"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=531"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/blogy.rvp.cz\/peutel\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=531"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}