Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Chytrost nejsou žádné čáry

          „Lidská hlava má mnoho přezvisek nadobro neuctivých, někde jí říkají řípa, jinde tykev, jinde zas jinak zelinářsky, třeba kedluben, a nenamlouvejte si, že snad kokos je názvoslovná vymoženost jenom česká: říkají tak hlavě Angličané a po nich dokonce už i Číňané v přístavech a na pobřeží (Pidgin-English). Ale o makovici bych řekl, že je opravdu Made in Bohemia, a právě makovice se mi zamlouvá jakožto označení z té míry důvtipné. Neboť považte: Je to oblé, je to poloduté, poozve se to chrastěním, jakmile zavane větřík odkudkoli, a požijete-li skrovného obsahu té polodutiny, přijde na vás spavost. Nuže, rcete sami: není taková přečasto hlava bližního našeho? Kdepak kokos, co v tom je dobrot! Ale makovice, to je ono, to je to pravé“.

            Nevím, zda právě půvabná hra se slovy z knížky Pavla Eisnera Čeština poklepem a poslechem inspirovala někdy v 90.letech minulého století tři ženy, když odhodlaně začaly vydávat časopis Makovice. Už si nevzpomínám, jak jsem se k časopisu s podtitulem Pro chytré hlavy od 8 do 108 let (přičemž slovo hlavy nahrazují piktogramy) dostala. Můžu říct – v duchu opakovaného klišé – že časopis Makovice a já máme svůj příběh. V prvním dějství to byl dopis, který jsem napsala na adresu nakladatelství, když si mé časopisem nadšené studentky – (v tehdejší terminologii) denního studia a co teprve ty dálkové –stěžovaly, že Makovice je v novinových stáncích téměř nedostupná. Na můj dotaz, jak Makovici pomoci na světlo boží, se krásným dopisem ozvaly autorky činu, tři mladé maminky, které se vydáváním zmíněného časopisu rozhodly vyjít vstříc vlastním zvídavým dětem. Odrostlé již Sluníčku a Mateřídoušce chtěly něco „pro chytré hlavy“. Ty děti už musejí být notně dospělé. Třetí dějství zmiňovaného příběhu se odehrálo v obyčejné sídlištní samoobsluze, kdy na mě z novinového regálu po letech jukl výtisk Makovice. Byl tam jediný. Poslední?Nebo že by víc výtisků neodebírali? I tak dík!

            Spěchala jsem domů náhodně s jubilejním 150.číslem časopisu Makovice, který ve zdraví dosáhl dospělosti – světe div se! – vychází osmnáctým rokem! Z jeho obálky se na mě kaboní vlasatá hlava Beethovenova, což znamená, že Makovice zůstala věrna tradici – je monotematická. O důvod víc dávat ji dětem do rukou. K „příběhu s luštěním“ přibyly soutěže o ceny. Třiceti stranami časopisu procházejí „máci a Ludwig v lázních“. Máci jsou chytří řekněme mužíčkové, vyskytuje se mezi nimi mák-historik, mák-filozof, mák-znalec, mák-biolog, ale také mák-strašpytel. Všichni se dávají vehementně, ale nenásilně do služeb procvičování zrakového vnímání, tak prospěšného pro analýzu a syntézu slov, tedy i sluchové diskriminace, v podstatě pro čtení, třeba v písmenkovém labyrintu založeném netradičně na slabikách či písmenkové spojovačce. Rozvíjejí jazykový cit, slovní zásobu na popletených synonymech, písničkách nebo textu s přírodovědnou tématikou. Nemůžou chybět různé varianty křížovek, ani sudoku. To všechno na pozadí Beethovenova putování po vlastech českých, jeho životních příbězích, na historii vzniku jeho skladeb – Pro Elišku či Deváté symfonie s Ódou na radost – s připomenutím Smetanovy Mé vlasti (v obou případech je to hudba, která zní při slavnostních chvílích Evropské unie). Podáváno vtipně, stručně, ale s hlubokým dosahem – i pro dospělé, případně pro učitele, který se rozhodne něco z Makovice vhodně a výhodně ve výuce zužitkovat. Některou stránku bych namnožila (to jsem dělávala), rozhodila po třídě a….Chytrému napověz,hloupého…? Možná tak některé děti dostanou první impuls zajímat se o něco z hudby, historie, zeměpisu, přírody a vůbec…A v kalendáři si pak zatrhnou datum 5.října, kdy má vyjít další číslo nenápadného,ale nápaditého a setsakramentsky užitečného časopisu. Můžete si objednat i starší čísla nebo uvažovat o výhodném celoročním předplatném čísel šesti. Že jedno stojí 27 Kč? Kolikpak jste dali letos v létě za dva kopečky zmrzliny? S rizikem, že ani nevíte, co skutečně konzumujete, o náběhu na obezitu ani nemluvě. U Makovice vám „hrozí“infekce poznatků a vědomostí, v dávkách výživných a záživných, lehce stravitelných.

                                                                                                                 Alžběta Peutelschmiedová

 

EISNER, P.  Čeština poklepem a poslechem. Pražské nakladatelství Jiřího Poláčka, 1996, dotisk

                    1997. ISBN 80-901544-9-2.

MAKOVICE – pro luštitele od 8 do 108 let.  Malešická 109, 108 00 Praha 10

                       www.makovice.net,  e-mail: cas.makovice@seznam.cz