Co by učitelka, která je již 6.!!! rokem na mateřské dovolené, se snažím, abych neztratila kontakt se svým oborem. Pracovala jsem jako externí redaktorka v nakladatelství (výdělek zdaleka nepokryl náklady na hlídání a cestování), recenzuji DUM a sekci Články, nejnověji si rozšiřuji svoji odbornost, abych mohla být školním ICT koordinátorem.
V mé studijní skupině jsou samí aktivní učitelé, kteří podávají granty, sepisují projekty, publikují. Jsou to „akční“ učitelé, přesto mě valná většina z nich odrazuje od návratu do školství se slovy: „Za ty nervy to nestojí. Rodiče neví, co by vlastně chtěli. Ředitel ani neví, co se mu ve škole děje. Podpora z ministerstva je nulová. Co si nenajdeš, to nevíš. O co si nenapíšeš, to nedostaneš. A to si ještě nevytvářela žádnou šablonu k dotaci EU peníze školám“ A tak dále mě děsí a straší a upozorňují, že se za těch šest let vlastně nic nezměnilo.
Ale změnilo, a to k horšímu, viz např. výsledky PISA 2009. A to je alarmující. Jak já se těším, až začnu používat všechny ty metody RWCT a myšlenky z knihy a kurzů Respektovat a být respektován. Určitě tak zlepším výsledky svých žáků, ukážu jim, že čeština není jen o tvrdém Y a měkkém I. Co však potřebuji pro to, abych měla naději na lepší školu?
1. Osvíceného ředitele (ředitelku), který ví, že angažovanost a aktivnost je pozitivní pracovní rys.
2. Ředitele vzdělaného v oblasti managementu, je to přeci řídící pracovník a každá taková pozice vyžaduje určité dovednosti a znalosti.
3. Přátelské a angažované kolegy, kteří třeba budou utíkat ve tři, aby stihli vyzvednout děti ze školy a uvařit večeři, ale kteří dají přednost večernímu pracovnímu Skype setkání před Ordinací a spol.
4. Angažované rodiče, tj. kde není žalobce, není ani soudce. Dokud se rodiče nezačnou divit, co že se to děti ve škole učí, zda se to učit mají, zda se to učí tak, aby to užili, tak je pak každá snaha marná. Zatím mám pocit, že rodiče považují školu za docela dobrou, skoro bezplatnou, dětskou chůvu.
5. Jasně definovaný systém dalšího vzdělávání a hodnocení pracovníků. Dost dobře nechápu, proč mám já, která dělám první poslední, brát menší plat než kolegyně důchodkyně, která k práci přistupuje jako k super přivýdělku k důchodu.
A vůbec, napište mi svůj bod, který potřebuji, abych měla naději na lepší školu.
A také: Mám se podle vás do školství vracet, nebo je to opravdu tak hrozné? (Podotýkám, že svoji práci mám ráda).
Bořivoj Brdička
7.11.2011 at 0.08Hrozné je už to, že se takto ptáte. Přece sama musíte vidět, že jsou školy, kde byste mohla být spokojená. Chce to hledat.
Stanislav Cikalo
7.11.2011 at 0.10ad 2) podle stávajících zákonů musí být ředitel pedagogický pracovník s několikaletou praxí, v případě státních škol pak ještě musí absolvovat i školení vedoucích pracovníků. Školení mu dá znalosti z managementu, ne však dovednosti. Ty musí aktivně sám rozvíjet. Je roky nedořešenou otázkou, zda je lepší mít dobrého manažera nebo dobrého pedagoga jako ředitele.
ad 4) zvýšenou angažovanost by snad mohla posílit větší zodpovědnost rodičů za chování a výsledky jejich dítěk ve školách. Ne rodič vytýkající učiteli špatnou známku dítěte, ale učitel vytýkající rodiči špatnou známku dítěte. Možná ne ideální, ale rozhodně lepší situace. Rodič by se pak více zajímal, co a proč dítě neumí. A tím by se mohli začít divit nad obsahem a případně formou vzdělávání.
ad 5) snahy o definování standardu kvality učitele a od toho odvíjené hodnocení, definování cílů vzdělávání žáků, systému dalšího vzdělávání pracovníků atd. tady jsou. A často (nebo možná vždy, a to i v jiných zemích) skončí nezdarem. Většinou jsou důvodem finance.
Přidávám další bod:
6. Vedení školy, rodiče i některé děti si přejí, abyste na jejich školu nastoupila. Po nástupu se tam cítíte dobře, rodiče vás občas zastaví a poděkují, že na jejich škole pracujete.
Na poslední otázku Vám odpovím takto: Co od života očekáváte? Co si myslíte, že můžete dětem ve škole dát zrovna vy? Co jsou vaše silné a slabé stránky? Co jim můžete dát, a co ony (děti) vám? Klíčová slova POSLÁNÍ, SNY a CÍLE. Tedy smysl vaši práce jako učitelky, proč se chcete do školy vracet? Čeho chcete ve škole, školství dosáhnout? A kdy chcete vidět realizaci vašich snů?
Chcete-li skutečně najít odpověď na Vaši otázku, tak si pro sebe skutečně odpovězte na tyto otázky.
Pro mě má práce ve škole i školství obecněji smysl. Mám na tyto otázky nalezené osobní odpovědi. A jasně mi ukazují, kde mám pracovat, jak mám pracovat a kam mám svoji práci učitele směřovat. A toto přeji i vám.
Mgr. Jan Zouhar
7.11.2011 at 17.29Takové štěstí nám nespadne do klína. Musíme se o něj trochu přičinit.
Jaroslav Matějko
7.11.2011 at 20.53Na jedné straně jasně chcete učit a moc Vám to chybí, na druhé straně si přejete zcela ideální školu. Můžü Vám zaručit, že škola, kde je osvícený ředitel, jen skvělé kolegyně a kolegové, skvělí rodiče, superobjektivní finanční ohodnocení (nač je vlastně třeba – všichni jsou skvělí!), nikde neexistuje. Souhlasím s panem Cikalou, že si musíte ujasnit hlavně Vaše osobní cíle (a z Vašeho textu se zdá, že to přece děláte). Dobrá škola je ta, která Vám dá šanci pracovat po svém – nečekejte extra podporu, pochopení a nadšení ze všech stran. Stačí, když Vám nikdo nebude házet příliš klacky pod nohy.
Aktivní a „akční“ učitelé, účastníci kurzů jsou sice na jednu stranu zřejmě skvělí, ale zdá se, že úspěšně míří do spárů syndromu vyhoření. Váš přístup k profesi je v tomhle smyslu podobně riskantní, máte před sebou ještě moc let učení – mateřská proti tomu byla jen chvilka.
Iva Dobiášová
17.11.2011 at 16.46Lucie,
na jedné straně Vás chápu, každý z nás by asi chtěl, aby byl ve své práci podporovaný a měl ty nejlepší možné podmínky pro to, co chce dělat. Na straně druhé vím sama moc dobře z vlastní zkušenosti, že opravdu nic nespadne samo z nebe.
Aby se mi dobře učilo a měla jsem dobrý pocit z práce, kterou vykonávám, ač mi někdy připadá sisyfovská, musela jsem na sobě i svém okolí dosti pracovat, a stále musím.
Myslím si, že dobré prostředí, v kterém můžu rozvíjet sama sebe i lidi kolem sebe, není zadarmo a musí se na něm pracovat stejně jako na jakémkoliv vztahu, po němž chcete, aby fungoval a naplňoval vás.
Nikdo Vám nenaservíruje jen tak z ničeho nic to nejvlepší. Sama z vlastní zkušenosti vím, jak moc si vážím toho, že věci nevzdávám a že jsem si své místo na slunci dokázala navzdory mnoha nepřízním osudu získat a udržet tak, že mi v současnosti přináší spoustu radosti a doplňuje energií.
Lenka Říhová
28.11.2011 at 16.47Lucie, já věřím tomu, že když člověk něco dělá fakt s chutí, přemýšlí o své práci a mluví o tom s kolegy kolem sebe, tak potká nebo \“infikuje\“ (dřív nebo později) ty, kteří jsou na tom podobně … i kdyby to bylo nejdřív jen v online prostředí…a potom se třeba na principu sněhové koule začnou ve školách věci měnit 🙂