Mluvíme-li o difuzi technologií, musím se zastavit nad otázkou KDY: „Kdy se má svět našich dětí (žáků) cílevědomě protnout s ICT?“
Jsme běžná rodina s dvěma dcerami (5 a 2 roky), nemáme televizi (tzn. dcery neumí pracovat s televizním ovladačem), máme však 2 výkonné notebooky s WiFi po celém bytě a tatínka programátora. Přesto naše dcery dosud nehrají hry na PC, nevybarvují si on-line omalovánky, přes léto viděly počítač minimálně. Používáme ho obvykle za dlouhých zimních večerů (peří nedereme, jsme alergici 🙂 ) ke sledování vybraných pohádek a k poslechu Zpívánek, Ivana Mládka a písničky Ztratila Lucinka bačkorku na YouTube. Vrcholem poslední doby bylo, když jsme při večerním čtení o cestování zajíčka Felixe po celém světě řešili za pomoci Google, jak vypadá vlajka Francie.
Proč o tom píšu? Vrstevníci naší pětileté bravurně hrají počítačové hry, písničky si hledají i pouštějí sami, skypují se svými prarodiči a posílají kamarádům pozvánky na své narozeninové párty e-mailem. Kamarádka naší dvouleté by nejraději od Ježíška iPad.
A zde si kladu otázky, nad kterými je třeba z pedagogického i rodičovského pohledu také uvažovat:
Dělám chybu, když svým dětem ICT primárně nenabízím?
Nebudou při vstupu do školy „pozadu“?
Nepřijde nakonec moje snaha, aby byly schopné prožívat lineární (nikoli hypertextové) příběhy, nazmar? Co když už to nebudou ve škole potřebovat?
Co když nastoupí do první třídy, místo kufříku dostanou notebook s i-učebnicí a budou se vzdělávat v kyberprostoru?
Vše to souvicí s myšlenkou, že vlastně ani nejsme schopni s určitostí říci, co budou naše děti a budoucí generace v životě opravdu potřebovat. Přesto si troufám tvrdit, že bude-li dítě v raném (i pozdějším) věku ve styku s klasickou knihou, bude na tom lépe než ITkid, co zná Krtečka pouze z počítačové hry, jejíž cílem je zničit co nejvíce krtinců.
Je také zajímavé, že ve své pedagogické praxi na klasické ZŠ jsem sama sebe vnímala v rámci Rogersovy křivky jako vizionáře, nyní, z pohledu rodičovské perspektivy jsem se nespíš přesunula na pozici skeptika. Jak jste na tom vy? Do které kategorie byste se zařadili jako učitelé a do které jako rodiče?
* inovátoři – nadšenci (2.5%)
* časní osvojitelé – vizionáři (13.5%)
* ranná většina – pragmatici (34%)
* pozdní většina – konzervativci (34%)
* zpozdilci – skeptici (16%)
Zdroj:
BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání. [cit. 23. 9. 2011]. Dostupné na http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/role/ka94.htm.
Jitka Rambousková
23.9.2011 at 21.24Myslím, že chybu neděláte. Pokud v první třídě dostanou i-učebnici, tak vše velmi rychle doženou a ještě budou mít navrch další dovednosti, které ostatním budou chybět. Pak už je od technologii neuchráníte.
Mám děti, co dětmi už nejsou, ale kdysi dávno jsem asi byla spíš takový \“časný osvojitel\“. Na jednu stranu to možná nebylo zcela správné, na straně druhé by syn nebyl profesně tam, kde dnes je. Těžká volba, protože dopředu není nic jasné. Třeba jsem mohla jenom vypěstovat závisláky. Taková sázka do loterie.
David Mikoláš
23.9.2011 at 21.39Souhlasím s paní Rambouskovou. Děti bývají velmi adaptabilní a jsou schopné vše rychle dohnat. Vedete-li své děti k četbě knih, je to pro ně jen dobře – osvojování bohaté slovní zásoby, rozvoj fantazie atd. Učím na ZŠ, vím, že žáci nečtou (nebo jen zřídka) a odráží se to samozřejmě na tom, že se nedokáží vyjádřit, nenalézají slova, činí jim problém tvořit souvislý příběh.
Z hlediska Rogersovy křivky, abych odpověděl na Vaši otázku, bych se v rámci svého působiště viděl realisticky na toho nadšence, k němuž se občas některý z kolegů připojí, ale kterému naštěstí fandí vedení školy.
Blanka Kozáková
24.9.2011 at 9.09Paní Bušová, jako matka Vám musím říct, že rozmím Vašemu rozporuplnému pohledu. Můj syn patří už do „generace Y“ a i tak mám občas pocit, že se narodil s notebookem v ruce. Osobně se přimlouvám k všestrannému rozvoji dětí, neberme jim lopatku a pískoviště, protože virtuální domy nám k bydleni stačit nebudou.
Na druhou stranu mám pěkný příklad etwinningového projektu, který byl prezentován na naší konferenci v Ostravě tento čtvrtek. Kolegyně hovořila o projektu prvňáků, kteří jí do něj víceméně „dotlačili“. Kombinují práci s počítačem, webkamerou, skenerem, atd. s kreslením, zpíváním, cizím jazykem a tyto dovednosti si prezentují s partnerskou školou. Takže ICT jako nástroj, ne jako cíl. To se mi líbilo.
Bořivoj Brdička
25.9.2011 at 12.03Přidávám se se souhlasným názorem. Čtení knihy je určitě pro děti hodnotnější než koukání na TV. Jenže vyžaduje mnohem větší počáteční investici času ze strany rodičů.
Pokud jde o počítač, tam bych byl opatrnější. Při podobných příležitostech vždy odkazuji na Marca Prenskeho (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10639/), který ten problém definoval takto: „Technologie samotné nikdy nemohou nahradit intuici, dobrý úsudek, schopnost řešit problémy či morální směrování. V nepředstavitelně komplexní budoucnosti však nebude mít sebeinteligentnější jedinec bez přístupu k nástrojům digitálního světa šanci vyrovnat se třeba i méně schopným účastníkům sítě.“
Sama to již tušíte. Přimlouval bych se tedy za rozumné seznamovaní s možnostmi technologií již v útlém věku. Samozřejmě s plnohodnotnou participací rodičů na tom procesu.
Jana Zárubová
25.9.2011 at 14.25Souhlasím s tím, že četba knih, navíc v interakci s rodiči, je pro děti velice přínosná. Rozvíjí slovní zásobu a fantazii. Na druhou stranu si ale myslím, že vyhýbání se používání technologií není úplně nejšťastnějším řešením. Rozhodně jsem pro vyvážený příděl obojího. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale i hraní počítačových her je prospěšné. A proč neskypovat s prarodiči? Samozřejmě, že osobní interakce je lepší, ale ne vžy možná. Myslím si, že jakýkoli extrém ve vztahu k technologiím není dobrý.
Renata Kloubová
25.9.2011 at 15.22Po přečtení všech názorů si kladu otázku – jak přesvědčit děti aby používaly pc rozumně a co to vlastně rozumně je? Neboť sama trávím u pc poměrně dost času, nejen vlastními přípravami do hodin ale také proto, že patřím mezi ty, kteří vzdělávání sebe sama považují za důležité. Ale je to ono rozumné trávení času či nikoli? Sama to nedovedu posoudit, protože si poslední dobou vážím dnů (a těch je velmi málo), kdy na pc nemusím, kdy se mohu věnovat jiným činnostem než právě práci na pc. (na počítači hry vůbec nehraji a na chaty chodím velmi málo a jenom tehdy, když potřebuji něco rychle vyřešit, abych nemusela psát sms). Proto obdivuji vás všechny, kteří jste schopni všechno zvládat a stále se v práci s IT zdokonalovat. Ale mezi skeptiky bych se nezařadila, protože si přesto všechno myslím, že využití všech IT patří do výuky a že by učitelé měli být v této oblasti když ne o krok vepředu tak alespoň na stejné úrovni se svými žáky
Marcela Kraslová
25.9.2011 at 19.52Já bych se za „rozumné“ seznámení s technologiemi i u malých dětí přimluvila. To je také o času rodičů. Dcera seděla u počítače poprvé v pěti letech( dnes je jí 19), ale zásadně jsme tam pracovaly spolu a já ovlivňovala časový úsek i typ činnosti, který jsme potom rozvíjely i bez počítače.
Ilona Zahalkova
25.9.2011 at 20.18I já mám souhlasný názor s Lucií, že počítač neuteče. Ačkoliv jsme s manželem oba dva učitelé informatiky a bez počítače si už život neumíme představit, naše děti (4 a 8 let) jsou počítačem téměř netknuty. Starší syn ho občas používá k výukovým programům, ale je to spíš vyjímka než pravidlo. Naopak se setkávám se spoustou dětí, pro které je počítač „denním chlebem“, ale jediné, co na něm umí jsou hry, a rozhodně ne didaktické. Jen se nebojme, to co umí jejich vrstevníci, doženou děti ve vhodnou dobu během pár týdnů.
Iva Dobiášová
26.9.2011 at 20.08V rodině máme malé /tříleté/ dítě. Myslím si, že u něj zatím jeho rodiče dokáží skloubit zdravé seznamování s technologiemi a klasické čtení pohádek z knih a především společné trávení času. Ovládat PC se dítě naučí klidně i v pozdějším věku, ale to, co mu rodiče nedají v jeho raném dětství se dohání již dosti obtížně.
Takže určitě neděláte chybu, pokud děti neučíte pracovat s ovladačem a s PC.
Jinak máte pravdu v tom, že člověk se často jako učitel řadí do jiné kategorie než jako rodič (v mém případě jako teta). Čím to asi bude? 🙂
Bořivoj Brdička
28.9.2011 at 8.36Vidím, že jsem vás nepřesvědčil. Jen pro jistotu připomínám, že jen člověk mající možnosti technologií integrovány do svého myšlení je schopen plně chápat výzvy 21. století. Jinak zcela souhlasím s tím, že je třeba činnost dětí (nejen u počítače) pozitivně ovlivňovat. Končím konstatováním, že i hraní her může být (a je) přínosné.
Lucie Bušová • Post Author •
28.9.2011 at 18.35Přemýšlím tedy, jak technologie integrovat do života předškolního dítěte tak, aby to bylo smysluplné. Napadá mě:
1. Na MÉM notebooku, o kterém bohužel muž prohlásil, že je to dárek pro nás, holky, mají všichni členové svůj login, resp. obrázek (vlastní fotku). Když se holky dívají na své pohádky, hlasí se každá svým loginem (střídají se), tzn. učí se chápat, že v rámci počítače – sítě, pracuje každý sám za sebe, je za svoji práci (pouštění pohádek, jejich nechtěné vypnutí atd.) zodpovědný
2. Práce s myší, např. vybarvovaní omalovánek – podporuje volný pohyb paže po ploše stolu – z pohledu našeho boje s křečovitým držením tužky a špatného postaveni zápěstí se jedná o \“uvolňovací cvik\“
3. Soustředěnost, zaměřenost na cíl – musí přesně kliknout, aby otevtřely okno, obrázek, písničku, kterou potřebují
4. podpora jazykového vzdělávání viz např. http://www.bbc.co.uk/children/
5. kolegyně má dobré zkušenosti s pc programy pro dys děti, které se dají používat i v předškolním věku
Možná by to stálo za samostatný článek.
Mgr. Hana Pilařová
28.9.2011 at 19.47Krásné jsou pro tenhle věk terasoftí Dětské koutky 🙂
Bořivoj Brdička
29.9.2011 at 13.17Myslím, že na to jdete velmi dobře! A co takhle, když někam jedete – jdete se podívat na internet, kdy vám to jede? Hledáte programy kin apod. Děti se brzy naučí si hledat nějakou vhodnou komunitu, kde mohou nějak interagovat s vrstevníky. Na vrcholu je pak World of Warcraft. Je na vás, abyste byla pořád u toho a naznačovala, kam dál. Je důležité, aby se na tom významně podílela škola, tj. aby ze školy přicházely náměty na činnost, která správné směrování podporuje. Shrnuto a podtrženo – pořád musíme být o krok vpřed, dávat správné podněty, abychom nemuseli přistupovat k restrikcím!